Má smysl cvičit “core”? Zachrání nás cvičení od bolesti páteře?

Trupová stabilita je základem pro držení i pohyb páteře a dalších kloubů. Vyvíjí se již pár týdnů po narození a je závislá na citlivosti nervové soustavy. Již u několika týdenního kojence je možné poznat, jak se tyto svaly vyvíjí a zda jsou zapojeny správně.

Trupové svaly jsou ty, které vidíme a které někteří cvičí, aby byli štíhlí a atletičtí a aby si připadali, že jsou ve formě a třeba in. Některé svaly jsou však schované v hloubce a vidět nejsou. Přesto jsou daleko důležitější než ty, které vidět jsou. Jedná se o svaly dechové, zejména o bránici a její souhru se svaly břišními. Ty jsou kolem hrudníku a tvoří břišní stěnu. Uvnitř břišní dutiny a uvnitř hrudníku jsou další důležité svalové součásti. Je tam pístový sval bránice a zespoda vše uzavírá pánevní dno. Mezi těmito svaly je vzájemná souhra a fungují jako jednotka. Tyto svaly, ač jsou tak důležité, jsou nastavené v mozku jako svaly s tendencí ochabovat. Nezapojovat se do pohybů. Do chůze, dechu, golfu, tenisu i sezení u počítače.

Nicméně právě porucha jejich funkce může často za bolesti zad a páteře. Za blokády a za výhřezy plotének. Proto je dnes moderní cvičit “core” a hluboké stabilizační svaly. Podmínkou však je, aby se člověk naučil nejdřív povolit břišní stěnu a naučil se dýchat. Dech, resp. tlak, který při nádechu vzniká, musí správně naplnit břišní dutinu. A musíme se jej naučit nejdřív dopředu a až poté do stran pod žebra. Jinými slovy, není nutné se hned naučit dýchat “do zad”, jak mnozí instruktoři doporučují. Jen dech nám ohromně zvýší pravděpodobnost zdravých zad a těla bez bolesti. Lze jej trénovat během celého dne. Pokud zmíněná souhra trupových a hlubokých svalů není zapojena, může člověk trpět na bolesti bederní i krční páteře bolesti kyčlí, kolen i SI kloubů.

Bolesti způsobené touto nespoluprací svalů je možné často snadno vyřešit, záleží na tíži nálezu, ale jsou velmi dobře zvládnutelné a vycvičitelné. Tělo, pokud víme kde zakročit, je totiž dokonalá stavebnice a lze ji poskládat tak, aby zase sloužila dobře a bez bolesti. Tyto případy mám denně v ordinaci a je opravdu radost je léčit. Jak jsme si už řekli, svaly, které stabilizují trup velmi snadno ochabují. Proto je třeba se o ně starat, vnímat je a sem tam i cvičit. Na kvalitní péči o stabilizační svaly trupu stačí 3-6 cílených cviků, které můžete každý den provádět a upěvňovat si odolnost svého pohybového systému nebo jej přímo léčit.

Psychosomatika a stabilita páteře

Pohybový systém je však křižovatkou, kde se potkávají všemožné vlivy a pochody a ovlivňují jej. Na kvalitu pohybového systému má vliv např. kvalita stravování, imunitních pochodů, hormonálních regulací, ale také úroveň nalazení, resp. klidu lidské mysli. A co vlastně dělá klid mysli? Přijetí všeho, co se v životě stalo.

Člověk má spoustu pocitů a některé si ani neuvědomuje. Často si je ani uvědomit nechce. Proto je někdy těžké bavit se o tématu “psychosomatika” s někým, kdo je založen velmi a jednostranně technicky, materiálně. Proto je pro někoho neuvěřitelné si jen představit, že jeho myšlenka má významný vliv na stav jeho páteře a na vznik nebo přetrvávání bolesti.

Už i ti specialisté, kteří byli vždy pouze pro léčení těla, nyní zmiňují i velký vliv mysli na tělo. A pacientovi se často radí, aby se vyhýbal stresu…. To mi řekněte, jak to v dnešní době jde. 🙂 Ale co považuju za důležité. I ti, kteří zmiňují vliv mysli na tělo, nemají v praxi mnohdy čas na toto téma s pacientem pohovořit. Jsou odkázáni na psychoterapeuta. Obvyklá terapie je taková, že se má pacient u někoho “vypovídat”, aby se mu ulevilo a jeho tíživé pocity zmizely. Některé pocity jsou v nás ale tak zakořeněné, že povídat si je velmi málo. Je potřeba tyto pocity znovu vytáhnout na světlo Boží a trochu s nimi pobýt.

A proč to nyní píšu v souvislosti s pohybovým systémem?

Jak jsem psal výše, rovná a správně pohyblivá páteř je výsledkem ideální funkce stabilizačních svalů. Jenže ty svaly, ano ty mechanické jednotky, které někde tahají a něco přetahují a něčím hýbou, jsou velmi citlivé na prožitky našeho já. Naší osobnosti.

Právě o vztahu cvičení, těla a mysli vám povím příběh

Přijal jsem k sobě pacientku, která mě navštívila doslova po anabázi na různých známých a komplexních rehabilitačních zařízeních. Prošla běžnou a standardní kůrou – magnetická rezonance, obstřik, cvičení, léky. Bolest se zmírnila na pár dní a poté se opět rozjitřila. Tělo němělo sílu na boj a na hojení postižené části páteře. A tak to šlo měsíce a roky.

Tělo naštěstí nelže a při vyšetření pohmatem jsem z kombinace ztuhlých bodů (trigger pointů) vyčetl, že za bolestmi této dámy a za jejím nálezem na ploténce se skrývá její vnitřní tíživý pocit a její smutek. Její strach. Na tohle všechno jsem při vyšetření zvyklý se ptát, abych od pacienta vyslechl jeho verzi a to, jak tyto situace, které v životě zažil, nyní vnímá.

Tedy, ne že jsem mu dal o dalších pár cvičení navíc, řekl mu, ať se vyhýbá stresu…..ale já jsem se s ním bavil o opravdových příčinách jeho trápení a bolesti.

Svaly jsou v úzkém vztahu se spokojeností člověka

Stav spokojenosti mysli totiž zcela lineárně souvisí se stavem hlubokého stabilizačního svalstva, často zmiňovaného “core” svalstva. Jinými slovy, pokud není mysl v klidném vztahu k tomu, co za celý život zažila (různé příběhy a příhody a osobní vztah k nim), tak je narušena základní stabilizační souhra svalů pro rovinu a pohyb páteře. A mysl má takovou sílu, že i když cvičíme, nemusí nám svaly fungovat právě tak, aby nás chránily před přetížením páteře. Proto i lidé, kteří cvičí, tak se bolesti zad často nevyhnou. Nezřídka proto, že dech kontrolují pouze při cvičení, ale ne v běžném životě nebo proto, že tíha jejich mysli skrytě v čase působí.

Tíhu vnímá mysl (a ta skrytě ovlivňuje páteř a svaly), ne tak však dotyčný člověk. Ten si ji často nepřipustí. Maximálně se např. upne na nějakou činnost, která mu konečně v jeho životě dělá alespoň nějakou radost.

V praxi to pak vypadá tak, že si člověk “dělá radost” – jídlem, jógou, grilováním, nákupy, víkendem s přáteli apod. Ten člověk tedy neřeší svůj život, neřeší své vztahy, neřeší své tíživé myšlenky, neřeší, že by se mohl o někoho zajímat, někomu se za své chování omluvit ap., ale upíná se k tomu, co mu aspoň na chvíli dá trochu radosti, klidu a odpočinutí z jeho života.

Pro stav páteře a svalů, které ji stabilizují, je důležité, sám u sebe posuzovat tíži příběhů, které jsem v minulosti nebo nyní zažil. I když něco nemilého zažijeme a už to nemůžeme vrátit, neznamená to, že jsme s tím uvnitř sebe smířeni, že jsme s tím “v pohodě”. Když o tom někomu povídáme, můžeme při tom vnímat změnu své nálady směrem ke smutku nebo ke vzteku apod. Tedy, emoce k situaci, která je třeba 20 let stará, je stále živá. Má zatěžující vliv na jeho tělo. Uvedu typický příklad.

Páteř se nahrbuje pod vlivem strachů a viny

Rodiče vychovávají dítě “běžným” způsobem. Myslí si, že dítě má něco ve svém vývoji a růstu splňovat. Cokoliv. Například představu rodičů, jakou školu má studovat. Představu o tom, jak má studovat. Představu o tom, jak se má chovat, co má dělat, aby si sousedi o nás něco neřekli. “Abychom vypadali dobře”. Dítě má naplnit představu o tom, jak se má něco používat nebo jak se má dítě starat o domácnost. A pokud to dítě neplní, není to téma, které se v klidu rozebere, ale rodič dá najevo dítěti vinu. Že dítě něco nesplnilo a rodič se na něj zlobí. Dítě vinu vnímá a vyčítá si své chování. Začne o sobě pochybovat, snižuje se mu sebedůvěra, myslí si, že je “špatné” a čeká, kdy zas co udělá, podle rodičů, špatně. Žije ve strachu, v obavách. Žije v nedůvěře k sobě sama i k rodičům. Bojí se jich. Bojí se jejich zamračení, jejich výtek a trestu. A představme si, že i když se o všech “chybách” dá běžně s dětmi mluvit, někteří rodiče o tom s dětmi nemluví, nerozeberou to, co se stalo, neujistí děti, že se na ně nezlobí, ale že je třeba právě danou činnost do budoucna dělat jinak.

Podstata psychosomatiky

A dítě si, právě proto, že se to téma neotevřelo, bere velmi často své pocity strachu, o své nedokonalosti, své vině, své nesebedůvěře, své nekompetentnosti do svého dalšího života. Má v sobě tyto pocity. A nikdo je s ním neřeší. Jsou v něm zakonzervovány. A člověk na ně nemyslí den co den. Nezatěžují jej v jeho běžném životě. Studuje, pracuje, má vztah, děti….Ale mluvit o těchto příbězích nechce a pokud ano přizná, že mu nedělají dobře.

Není mu z nich dobře. Někdo se i při vyprávění rozpláče. To je velmi podstatné. Právě tohle rozhoduje o emoci, která má nebo nemá neblahý vliv na tělo. Její tíha. Její emoční síla. A když se vrátím ke své pacientce, ona měla v sobě právě tohle, co jsem popsal. Strach, výčitky, viny, nesebedůvěru. Její páteř byla nahrbená, její pocity v ní byly neřešeny a stále pochybovala o sobě i o jiných, žila ve strachu v některých situacích nejistoty a pochybovala o tom, že je někým milována. Přitom měla manžela, děti, rodiče a stejně to tak vnímala. Proto, že se jí na její vnitřní pocity neptal a nemohla je “zahladit”.

Dechové svaly a svaly trupu jí fungovaly v obráceném režimu. Místo, aby páteř rovnaly a držely jí vzpříma, měla sklon se hrbit, schoulit a schovat se do klubíčka. Proto si svou bederní páteř neustále přetěžovala, i když plavala a cvičila. Páteř byla ztuhlá, ve svém nahrbení ztratila schopnost rovnoměrného pohybu a rotace a její spodní úseky se proto poškodily.

Nikdy není pozdě začít

Ta pacientka skončila dobře. Nemusela na operaci. Její původní cvičení jsme zredukovali. Cvičila obecné a necílené cviky a k tomu při nich špatně dýchala. Cviků pak dělala méně a musela se naučit povolit, aby její dech probíhal správně.

Ale k tomu dělala ještě techniky, které jí pomohly vypořádat se se svou minulostí. Její mysl bylo potřeba zklidnit, aby její příběhy, nebyly živé a tíživé, když o nich někdy bude zase mluvit.

Léky a obstřiky jsou mocná zbraň proti bolesti. Rovněž cvičení. Ale ten zázrak léčby je často ukryt v detailu. O nich píšeme v naší knize Každá bolest má svou příčinu. Přeji vašim terapeutům i vám, abyste jej dokázali najít.

Tomáš Rychnovský
Jsem fyzioterapeut. Léčím bolesti všemožně v těle. Používám holistické metody, které jsem se naučil od světoznámých odborníků při studiu fyzioterapie na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už více než 17 let úspěšně léčím bolesti páteře, kloubů a dalších míst na těle. V případě potřeby rovněž provázím pacienty porozuměním řeči těla a jak jejich tělesné obtíže mohou souviset s tím, co v mysli prožívají.
Komentáře