Má smysl cvičit “core”? Zachrání nás cvičení od bolesti zad?

Trupová stabilita, tvořená vyváženou spoluprací svalů v oblasti trupu, je základem pro držení i pohyb páteře a mnoha kloubů v těle. Vyvíjí se již pár týdnů po narození a je závislá na citlivosti nervové soustavy. Již u několikatýdenního kojence je možné poznat, jak se trupové svaly vyvíjejí a zda jsou zapojeny správně. V oblasti trupu se nacházejí dva druhy svalů. Viditelné trupové svaly, které někteří lidé cvičí, aby byli štíhlí a atletičtí, aby si připadali “ve formě” a “in”. A dále hluboké svaly, též nazývané “core” (z anglického core – jádro), které sice nejsou vidět, ale jsou daleko důležitější, než svaly viditelné. 

Jedná se o břišní svaly, které kolem hrudníku vytvářejí břišní stěnu, dále ve vrchní části hrudníku bránice a ve spodní části pánevní dno. Mezi těmito svaly je vzájemná souhra a fungují jako jednotka. Zmíněné hluboké svaly mohou mít například v důsledku stresu nebo nevhodného cvičení tendenci ochabovat a nezapojovat se pohybů. Nezapojují se tak do chůze, dechu, golfu, tenisu ale ani do držení těla při sezení u počítače.

Nicméně právě porucha jejich funkce může často za bolesti zad a páteře, za blokády a za výhřezy plotének. Proto se dnes považuje za důležité cvičit “core”, tedy hluboké stabilizační svaly. Podmínkou efektivního cvičení však je, aby se člověk nejdříve naučil povolit břišní stěnu a správně dýchat. Dech, respektive tlak, který při nádechu vzniká, musí správně naplnit břišní dutinu. Pro začátek je vhodné směřovat dech do dolní části břicha (a ne do horní části hrudníku, jak je u dospělých lidí běžné) a poté postupně do boků.

Jinými slovy, není nutné se hned naučit dýchat “do zad”, jak mnozí instruktoři doporučují. Jen dech nám ohromně zvýší pravděpodobnost zdravých zad a těla bez bolesti. Lze jej trénovat během celého dne. Pokud je v zapojení trupových a hlubokých svalů nerovnováha, může člověk trpět na bolesti bederní i krční páteře, bolesti kyčlí, kolen i křížovokyčelních (neboli SI) kloubů.

Bolesti způsobené touto nespoluprací svalů je často možné snadno vyřešit. Záleží na závažnosti nálezu, ale bolesti jsou velmi dobře zvládnutelné a svaly vycvičitelné. Tělo, pokud víme kde zakročit, je totiž dokonalá stavebnice, a lze ji poskládat tak, aby zase sloužila dobře a bez bolesti. Tyto případy mám denně v ordinaci a je opravdu “radost je léčit”. Jak jsme si už řekli, svaly, které stabilizují trup velmi snadno ochabují. Proto je třeba se o ně starat, vnímat je a sem tam i cvičit. Na kvalitní péči o stabilizační svaly trupu stačí 3-6 cílených cviků, které můžete každý den provádět, a upěvňovat si odolnost svého pohybového systému, nebo jej přímo léčit.

Psychosomatika a stabilita páteře

Pohybový systém je však křižovatkou, kde se potkávají všemožné vlivy a pochody a ovlivňují jej. Na správné fungování pohybového systému má vliv například kvalita stravování, imunitních pochodů, hormonálních regulací, ale také úroveň naladění, respektive klidu lidské mysli. A co vlastně dělá klidnou mysl? Přijetí všeho, co se v životě stalo.

Člověk má spoustu pocitů a některé si ani neuvědomuje. Často si je ani uvědomit nechce. Proto je někdy těžké bavit se o tématu “psychosomatika” s někým, kdo je založen velmi jednostranně technicky, materiálně. Proto je pro někoho neuvěřitelné si jen představit, že jeho myšlenka má významný vliv na stav jeho páteře a na vznik nebo přetrvávání bolesti.

Už i ti specialisté, kteří byli vždy pouze pro léčení těla, nyní zmiňují i velký vliv mysli na tělo. A pacientovi se často radí, aby se vyhýbal stresu… To mi řekněte, jak to v dnešní době jde 🙂. Ale co považuji za důležité. I ti, kteří zmiňují vliv mysli na tělo, nemají v praxi mnohdy čas na toto téma s pacientem pohovořit. Pacienti jsou odkázáni na psychoterapeuta. Obvyklá terapie je taková, že se má pacient u někoho “vypovídat”, aby se mu ulevilo a jeho tíživé pocity zmizely. Některé pocity jsou v nás ale tak zakořeněné, že jen povídat si o nich je velmi málo. Je potřeba tyto pocity znovu vytáhnout na světlo a trochu s nimi pobýt.

A proč to nyní píši v souvislosti s pohybovým systémem? Jak jsem psal výše, rovná a správně pohyblivá páteř je výsledkem ideální funkce stabilizačních svalů. Jenže ty svaly, ano ty mechanické jednotky, které někde tahají, něco přetahují a něčím hýbou, jsou velmi citlivé na prožitky našeho já. Naší osobnosti.

 

Právě o vztahu těla, mysli a cvičení vám povím příběh

Přijal jsem k sobě pacientku, která mě navštívila doslova po anabázi na různých známých a komplexních rehabilitačních zařízeních. Prošla beznou a standardní kůrou – magnetická rezonance, obstřik, cvičení, léky. Bolest se zmírnila na pár dní a poté se opět rozjitřila. Tělo němělo sílu na boj a na hojení postižené části páteře. A tak to šlo měsíce a roky.

Tělo naštěstí nelže a tak jsem při vyšetření pohmatem z kombinace ztuhlých bodů, takzvaných trigger pointů, vyčetl, že za bolestmi této dámy, a za jejím nálezem na ploténce, se skrývají její negativní emoce. Rozhovorem s pacientkou jsem si potvrdil, že za vším stojí její smutek a strach. Na toto všechno jsem při vyšetření zvyklý se ptát, abych od pacienta vyslechl jeho verzi a to, jak situace, které v životě zažil, nyní vnímá.

Tedy, ne že bych pacientovi dal o dalších pár cvičení navíc a řekl mu, ať se vyhýbá stresu… ale bavím se s ním o opravdových příčinách jeho trápení a bolesti.

Svaly jsou v úzkém vztahu se spokojeností člověka

Stav spokojenosti mysli totiž velmi úzce souvisí se stavem hlubokého stabilizačního svalstva, často zmiňovaného “core” svalstva. Jinými slovy, pokud není mysl v klidném vztahu k tomu, co za celý život zažila (různé příběhy a příhody a osobní vztah k nim), tak je narušena základní stabilizační souhra svalů pro rovinu a pohyb páteře. A mysl má takovou sílu, že i když cvičíme, nemusí nám svaly fungovat právě tak, aby nás chránily před přetížením páteře. Proto i lidé, kteří cvičí, se bolesti zad často nevyhnou. Nezřídka proto, že dech kontrolují pouze při cvičení, ale ne v běžném životě, nebo proto, že na ně neustále skrytě působí tíha jejich mysli. 

Tíhu vnímá mysl, která skrytě ovlivňuje páteř a svaly, ne tak však dotyčný člověk. Ten si ji často nepřipustí. Maximálně se například upne na nějakou činnost, která mu v jeho životě dělá radost. V praxi to pak vypadá tak, že si člověk dělá radost jídlem, jógou, grilováním, nákupy, víkendem s přáteli a podobně. Ten člověk tedy neřeší svůj život, neřeší své vztahy, neřeší své tíživé myšlenky, neřeší, že by se mohl o někoho zajímat, někomu se za své chování omluvit a podobně, ale upíná se k tomu, co mu alespoň na chvíli dá trochu radosti, klidu a odpočinutí z jeho života.

Pro stav páteře a svalů, které ji stabilizují, je důležité, abychom sami u sebe dokázali posuzovat tíži příběhů, které jsme v minulosti zažili nebo zažíváme. I když něco nemilého zažijeme, a už to nemůžeme vrátit, neznamená to, že jsme s tím uvnitř sebe smířeni, že jsme s tím “v pohodě”. Když o tom někomu povídáme, můžeme při tom vnímat změnu své nálady směrem ke smutku nebo ke vzteku a podobně. Tedy, emoce k situaci, která je třeba 20 let stará, je stále živá. Má zatěžující vliv na naše tělo. Uvedu typický příklad.

Páteř se nahrbuje pod vlivem strachů a viny

Rodiče vychovávají dítě “běžným” způsobem. Myslí si, že dítě má něco ve svém vývoji a růstu splňovat. Cokoliv. Například představu rodičů, jakou školu má studovat. Představu o tom, jak má studovat. Představu o tom, jak se má chovat, co má dělat, aby si sousedi o nás něco neřekli. “Abychom vypadali dobře”. Dítě má naplnit představu o tom, jak se má něco používat nebo jak se má dítě starat o domácnost. A pokud to dítě neplní, není to téma, které se v klidu rozebere, ale rodič dá najevo dítěti vinu. Že dítě něco nesplnilo a rodič se na něj zlobí. Dítě vinu vnímá a vyčítá si své chování. Začne o sobě pochybovat, snižuje se mu sebedůvěra, myslí si, že je “špatné” a čeká, kdy zas co udělá, podle rodičů, špatně. Žije ve strachu, v obavách. Žije v nedůvěře k sobě sama i k rodičům. Bojí se jich. Bojí se jejich zamračení, jejich výtek a trestu. 

I když se o všech “chybách” dá s dítětem běžně mluvit, někteří rodiče o tom s ním nemluví. Nerozeberou, co se stalo, neujistí ho, že se na něj nezlobí a že jen stačí danou činnost do budoucna dělat jinak.

Podstata psychosomatiky

A dítě si, právě proto, že se téma neotevřelo, bere velmi často své pocity strachu o své nedokonalosti, své vině, své nesebedůvěře, své nekompetentnosti… do svého dalšího života. Má v sobě tyto pocity uložené. A nikdo je s ním neřeší. Jsou v něm zakonzervovány. A člověk na ně nemyslí den co den. Nezatěžují ho v jeho běžném životě. Studuje, pracuje, má vztah, děti… Ale mluvit o těchto příbězích nechce a pokud ano, pak přizná, že mu nedělají dobře.

Někdo se při vyprávění i rozpláče. To je velmi podstatné. Právě toto rozhoduje o emoci, která má nebo nemá neblahý vliv na tělo. Její tíha. Její emoční síla. A když se vrátím ke své pacientce, ona měla v sobě právě výše zmiňované. Strach, výčitky, pocity viny, nesebedůvěru. Její páteř byla nahrbená, její pocity v ní byly neřešeny a stále pochybovala o sobě i o jiných. 

Žila ve strachu a v nejistotě a pochybovala o tom, že je někým milována. Přitom měla manžela, děti, rodiče a přesto tyto pocity zažívala. Bylo tomu proto, že se jí na její vnitřní pocity nikdo neptal a ona je nemohla “zahladit”.

Její dechové svaly a svaly trupu fungovaly v obráceném režimu. Místo, aby páteř rovnaly a držely ji vzpříma, měla sklon se hrbit, schoulit a schovat se do klubíčka. Proto si svou bederní páteř neustále přetěžovala, i když plavala a cvičila. Páteř byla ztuhlá, ve svém nahrbení ztratila schopnost rovnoměrného pohybu a rotace a její spodní úseky se proto poškodily.

Nikdy není pozdě začít

Ta pacientka skončila dobře. Nemusela na operaci. Její původní cvičení jsme zredukovali. Dříve cvičila obecné a necílené cviky a k tomu při nich špatně dýchala. Po našich společných konzultacích začala cviků dělat méně a učila se povolovat tělo, aby její dech probíhal správně. A k tomu dělala ještě techniky, které jí pomohly vypořádat se se svou minulostí. Její mysl bylo potřeba zklidnit, aby její příběhy nebyly živé a tíživé, až o nich bude příště mluvit. 

Léky a obstřiky jsou mocná zbraň proti bolesti. Rovněž cvičení. Ale ten zázrak léčby je často ukryt v detailu. O nich píšeme v naší knize Každá bolest má svou příčinu. Přeji vašim terapeutům i vám, abyste jej dokázali najít.

Tomáš Rychnovský
Jsem fyzioterapeut. Léčím bolesti všemožně v těle. Používám holistické metody, které jsem se naučil od světoznámých odborníků při studiu fyzioterapie na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už více než 17 let úspěšně léčím bolesti páteře, kloubů a dalších míst na těle. V případě potřeby rovněž provázím pacienty porozuměním řeči těla a jak jejich tělesné obtíže mohou souviset s tím, co v mysli prožívají.
Komentáře