Sláva Černý

Pomáhám mužům, kteří mají koule na to porozumět sobě, ženám a dětem.

Tímto příběhem vám chci říct, proč dělám v projektu Dovychovat to, co dělám, a proč vystupuji veřejně. Pomáhám mužům, aby psychicky zesílili a byli muži, o které se ženy mohou opřít a z celého srdce uznávat a milovat.

Vůbec jsem nevěděl,

jak vytvořit hezký vztah s ženou...

Když jsem vstoupil do dospělosti, chtěl jsem vytvořit vztah se ženou, ve kterém by nám bylo hezky. Aby náš vztah byl milý a laskavý. Inspiraci jsem viděl v romantických filmech a moc se mi to líbilo. Můj první vztah skončil, protože jsem se rozhodl jet studovat do USA a ona nechtěla odjet se mnou.

V USA jsem potkal americkou studentku, se kterou jsme se chtěli vzít v Las Vegas (jak romantické, že?). Zažívali jsme spolu nádherné chvilky, až na to… že jsme se velmi často hádali a nerozuměli (a nebylo to jazykovou bariérou). Na konci školního roku jsem se musel vrátit do Čech… Opět to nedopadlo.

Potom jsem vystřídal několik vztahů. Když se na to dívám zpětně, všechny vztahy měly něco společného:

  • měl jsem velmi často strach se ozvat a nechal na sobě často “dříví štípat”
  • nevěděl jsem, jak se pořádně chovat jako chlap
  • utíkal jsem od problémů - bál jsem se dusna, hádek, odmítnutí a ponížení

Útěk aneb kde jsou ty správné vzory?

Utíkal jsem od jedné ke druhé, aniž bych tušil, že problém bude ve mě. Nerozuměli jsme si. Hádali jsme se. Lhali si. Podváděli se. Často jsem se těm holkám vůbec neozýval… Nevěděl jsem, jak se k nim chovat a jaká je vlastně moje role. Šlo mi v podstatě “jen o to jedno”... Byl jsem z toho zmatený.

Já sice u nás v rodině viděl vzor taťky, který věnoval  svůj život tomu, aby nás finančně zabezpečil. Makal fakt tvrdě, za což si ho ohromě vážím. Jezdil kamionem nejdřív po Sovětském svazu a potom, po přestěhování do Čech, po celé ČR a Německu a velmi často nebyl doma.

Co mi však chybělo, bylo vidět vzor, jak to může doma trvale fungovat v pohodě, aby všichni byli radostní. Moje mamka byla ohromně starostlivá a pečlivá, za což si jí vážím. Naši si bohužel často nerozuměli (dokonce se dvakrát vzali a pokaždé se rozvedli) a o problémech se doma skoro vůbec nemluvilo. Většinou se vše zametlo pod koberec a neřešilo...

Až později jsem pochopil, že každý máme svůj příběh a moje rodiče dělali vše, jak nejlépe v té době mohli. Díky svým rodičům jsem mnohé o životě pochopil a jsem za to velmi rád.

Impuls ke změně jsem dostal jednoho večera, kdy mě tehdejší přítelkyně vybídla k navštívení školení Milana Studničky u nás na ČVUT. Jak se mi otevřely oči! Došlo mi ohromné množství souvislostí, proč mi vztahy nefungovaly. A já chtěl vědět víc!

Spřátelili jsme se a on mě seznámil se svým taťkou, který se již několik let věnoval studiu všemožných historických textů o mužích, ženách a rozdílné výchově chlapců a dívek.

Rozumíš sobě? A ženám?

Když jsem  si s ním začal povídat, tak mi po chvilce říká: “Vždyť ty se bojíš žen a vůbec jim nerozumíš!” Mně se protočily panenky, protože jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Začal jsem s ním okamžitě bojovat a bránit svoji čest.

“Přeci já, student ČVUT, ze Strojní fakulty (pořád nám na fakultě říkali, jaká je to prestiž studovat tuto školu), který umí 4 světové jazyky… já se přece nebojím žen!”  namlouval jsem si.

On se jen pousmál a pokračoval: “Proč před ženami utíkáš? Proč si necháš “srát na hlavu” od svojí mámy, když s tebou jedná, jak s nesvéprávným člověkem? Proč jí neřekneš, že se ti nelíbí, jak ti pořád připomíná, jak se máš střihat, jak se máš oblékat, co máš a nemáš v životě dělat? Kolik je ti let, abys tohle poslouchal?"  Neměl jsem slov a musel uznat, že má pravdu. 

Začal jsem nad tím přemýšlet a spřádat plány, jak se přestat bát.

Faktem je, že jsem se opravdu bál. Hluboko uvnitř jsem to tušil, ale bál se jen si s tou myšlenkou zahrát. Všechny ty situace, kdy jsem měl "ocas mezi nohama", kdy jsem tušil, že bych se měl ozvat, ale přesto všechno jsem raději "držel hubu".

Navenek jsem mnohdy působil takovým přátelským dojmem, jako extrovert, který se může s kýmkoliv kdekoliv dát do řeči a skamarádit.

Za úsměvem byl strach...

Za úsměvem se ale skrývalo ohromné množství strachů, limitujících přesvědčení a skoro nulového sebevědomí. Zvykl jsem si machrovat, ukazovat se, povyšovat se a prezentovat se lepším, než jsem ve skutečnosti byl.

Byl jsem ohromně navyklý podvádět. Ve škole, v práci i ve vztazích. Hledal jsem zkratky a nedokázal chápat, že práce se nedá “ochcat”. A přitom všem jsem si myslel, jak ideální člověk jsem.

I přesto všechno Milďa a jeho taťka mi ohromně pomáhali. Stále jsme si povídali o tom, jaké jsou role muže nebo ženy ve vztahu. Povídali jsme si o životě, životní logice a všemožných souvislostech. Například co vedlo ke zlomu ve společnosti, že dnešní svět je takový jaký je. Nebo jak pomoci ženám a dětem (je to nedílná součást pochopení sebe sama).

Principy jsou dané

Povídali jsme si, proč jsou evoluční principy stejně dané, jako to, že 1+1=2. Například v mužích je evolučně daná rivalita a v ženách je přirozeně daná spolupráce.

Protože mě tyto témata zajímala a dávala smysl, chtěl jsem se jim věnovat abych porozuměl sám sobě. Snažil jsem se dodržovat nějaké principy, ale vůbec mi to nešlo. Moje rozhodnutí měla obvykle trvanlivost prošlého mléka.

Neuměl jsem porazit sám sebe, svoji zbabělost, svou pohodlnost. Skoro každý den jsem s něčím začínal, chtěl naráz měnit úplně vše. Při prvním nezdaru jsem většinou ihned skončil a nebyl schopen vytrvat. Prostě jsem se na to vykašlal…

Takto se to táhlo několik let a já si čím dál víc nevěděl rady. Pořád jsem ze svých neúspěchů někoho obviňoval, soudil a cítil se mnohdy jako oběť. Už jsem prostě nevěděl kudy kam.

Cítit se jako oběť nikomu nepomáhá

Nebavil mě život. Už mě nebavilo se dál přetvařovat, že všechno je “oukej” a v pohodě a přitom být rozbitý uvnitř.. Nechtěl jsem dělat machra.

Oba Milďové mě podporovali jak mohli. Už několik let mi říkali: “Pochlap se, zamakej na sobě.” Ačkoliv jsem věděl, co mám dělat, na všechno jsem kašlal, pořád hledal nějaké zkratky.

Postupně mi ale došlo, že svým negativním přístupem k životu ubližuju nejen sobě, ale hlavně lidem ve svém okolí. Věděl jsem, že mě mají rádi a já je (i sebe) stále dokola zklamávám.

Jednoho dne jsem se postavil na váhu a ta ukazovala děsivých 122,8 kg. Je to nejvíc, co jsem kdy měl. Jednoduše jsem zajídal své nespokojenosti a životní selhání. Byl jsem tlustý, nespokojený a nešťastný. Když jsem to počítal, tak jsem měsíčně utratil cca 12 000 Kč za jídlo. Já sám. Pohled do zrcadla mě děsil, nemohl jsem se na sebe dívat.

Byl jsem již několik let bez stálé přítelkyně, protože jsem se nemohl sebrat k tomu, abych nějakou ženu oslovil. Navíc jsem se styděl před ženou svléknout...

A DOST!

A jednoho dne se pak ve mě něco zlomilo. Přestal jsem se vymlouvat. Přestal jsem hledat viníky za svá životní selhání. Přestal jsem se skrývat a pořád za něco schovávat.

Ráno jsem vstal a začal. Makat. Dodržovat jednoduché principy, o kterých jsem dlouhá léta již věděl od mých přátel. Začal jsem pomalu měnit svůj příběh a celkově přístup k životu. Začal jsem dělat malé krůčky. Ale konzistentně. Den za dnem. Krok po kroku.

Přeci jen proti mě stála “jen” moje vlastní hlava a obrovská hora strachů (ačkoliv to tak na první pohled nevypadalo), nesmyslných přesvědčení a nepohodlí vlastní minulosti. 

To pověstné “bouchnutí do stolu”, to rázné chlapské “A DOST” mě naplnilo ohromnou energií. Konečně jsem se pevně rozhodl a nebylo cesty zpět.

Pojď do sebe

To, co se událo v dalších týdnech, měsících a letech, mě utvrzovalo v tom, že mi to konečně došlo. To, o čem jsme mluvili s Milďovým taťkou i s Milďou, jsem začal dávat do praxe:

  • Zhubl jsem a už jsem tu šílenou váhu nenabral zpět.
  • Postavil jsem se čelem svým strachům a začal je odstraňovat.
  • Začal jsem zpracovávát minulost, aby neovlivňovala moji přítomnost.
  • Odešel jsem z korporátního života ve ŠKODA AUTO a podílel se na založení projektu Dovychovat.

Jak to pokračovalo? Dal jsem se dohromady s Moničkou, kterou jsem znal od roku 2005. Sranda je, že tehdy jsem měl strach ji pozvat na druhé rande (měl jsem strach z odmítnutí, protože se mi moc líbila a já si vůbec nevěřil).

Ona se mezitím provdala a odešla se dvěma holčičkami z naprosto nefunkčního manželství.

Dneska pro ni vytvářím "přístav bezpečí", kdy mi věří a hlavně mě uznává jako muže. Společně s jejími holčičkami spolu-vytváříme doma trvalou pohodu a radost ze života.

Na vlastní kůži prožívám, jak naprosto klíčová je komunikace o všem, co život přináší a jak je důležitá rozdílná role muže a ženy v partnerství. 

Ohromně si Moničky vážím jako ženy, protože je laskavá nejen ke mě, ale i k dětem. Navíc spolupracujeme na rozvoji našeho projektu Dovychovat, přičemž pomáháme dalším lidem uvědomovat si svá životní témata a žít v radosti.

V červenci 2019 jsem si Moničku vzal. Konečně jsem pochopil, že v partnerství nejdou dělat zkratky a jsem šťastný muž vedle radostné ženy. Její holčičky mě mají rády, důvěřují mi a přijaly mě jako svého.

Možná to zní až moc jednoduše

Pravda je taková, že za tím je spousta propovídaných hodin s Milďou a jeho taťkou, práce s mou vlastní hlavou a neustále aplikování principů do vlastního života. Bohužel jiná cesta nevede, jak jsem si ověřil sám na sobě.

Dneska mám ohromnou radost, že ve svém okolí mám kamarády, se kterými spolupracujeme, pomáháme si a navíc rozvíjíme projekt, který pomáhá dalším lidem.

Co se mi povedlo, když jsem zesílil:

  • najít si ženu se kterou si ohromně rozumím
  • komunikovat, co se mi nelíbí (a nebojím se to říkat)
  • můj vztah s rodiči se narovnal a dneska jim rád pomáhám, navštěvujeme se a často si voláme.
  • pochopil jsem, proč jsou ženy tak často rozladěné, naštvané a nespokojené (a není to to, co si naprostá většina mužů myslí).
  • získal jsem v sobě ohromný klid a nadhled, prožívám ve svém životě trvalou radost. A pokud život přinese velmi nepříjemné situace, nevzdávám se a hledám cesty, jak se z toho dostat.
  • v praxi svého života jsem začal vnímat, jak obrovský rozdíl ve vnímání mají muži a ženy, což jsou zcela logicky spojené nádoby s rozdílnou výchovou chlapečků a holčiček.
  • začal jsem se na život dívat nejen svým vlastním pohledem, ale vnímat i pohled žen a dětí.

Co je vlastně jinak?

Přestal jsem se vzdávat a naopak jsem pochopil, že je třeba vydržet u svých rozhodnutí. Život často přináší velmi složité situace, ale je třeba hledat řešení a hlavně nejen mluvit, ale i konat a dotahovat věci do konce.

Máme v Dovychovat skupinu několika tisíc lidí, kteří tam sdílejí své trable a příběhy. Většina z nich jsou ženy. Troufám si tvrdit, že drtivou většinu jejich trápení by vyřešilo pokud by se muž choval jako muž. 

Vnímám, že my muži se potřebujeme hodně naučit, abychom byli muži, o které se ženy mohou opřít a uznávat je. Poté může v každé rodině nastat trvalá pohoda, radost a klid, po kterých tak často bažíme, ale mnohdy nevíme, jak na to.

Bohužel jsme svědky krize mužství a já chci pomoci mužům, aby se pochlapili. Aby dosáhli toho, že rozumí sami sobě a své roli. Že rozumí ženám (je to jednodušší, než si mnoho mužů myslí) a aby pochopili rozdílnou výchovu chlapečků a holčiček.

A protože jsem se toto vše naučil díky svým přátelům a vidím, jak ohromné změny jsem ve svém životě byl schopen realizovat, i když jsem si zpočátku vůbec nevěřil. Vím, že tyto principy a postupy fungují  a chci je sdílet s dalšími muži.

Máš koule na to pochopit sebe, ženy a děti?

Pokud vnímáš, že:
  • potřebuješ zesílit jako muž
  • ženy se po tobě často "vozí"
  • děti tě nerespektují
  • často nevíš, jak se zachovat
  • nevěříš si a potřebuješ nasměrovat
Kontaktuj mě. Poskytuji konzultace pro muže. 

Nebo se podívej na trénink RE-START MUŽE.

Sláva Černý
Spolu-autor tréninku RE-START muže za 5 týdnů.

Ing. Slavomír Černý

+420 774 883 834

Organizační záležitosti konzultace

Doba konzultace: standardně 60 minut

Jak probíhají konzultace: Aby to pro tebe bylo co nejpohodlnější, nabízím konzultace on-line nebo po telefonu. Případně osobně v Plzni nebo v Praze.

Cena: 1 000 Kč/60 minut (platba převodem)

S čím můžeš začít?

Co mě ohromně pomohlo a může i tobě:

1. Pokud nemáš sebe-důvěru:

Dej si slib a dodrž ho. A tento proces opakuj stále dokola. Vyber si zpočátku něco jednoduššího, abys veděl, že to dodržíš, a přesto to pro tebe bude výzva. Poté si dej těžší výzvu a pokračuj. Tvoje slovo pro tebe musí být svaté.

Takto si přestaneš stěžovat a začneš konečně konat. Takto jsem začal s cvičením a shodil. Takto jsem začal zpracovávat svoje strachy. Takto jsem začal psát. Takto jsem se začal učit metodu koučování. Takto jsem trénoval výslovnost, aby mi bylo rozumět atd.

Je to naprosto univerzální princip. Zde je naprosto klíčová konzistence. Prostě nepřestávej a pokračuj a vydrž. Uvidíš, že tvoje sebedůvěra postupně naroste (pokud to budeš dodržovat).

2. Pokud chceš pochopit sebe:

Kolega a kamarád Milan Studnička natočil jednoduchá videa o pochopení mužských a chlapeckých principů. Pomůže ti to pochopit, co v tvé výchově mohlo být jinak.

3. Pokud chceš pochopit ženy:

Kolega a kamarád Milan Studnička natočil jednoduchá videa o pochopení ženských a dívčích principů. Pomůže ti to pochopit, v čem jsou ženy a dívky jiné.

Sledujte mě na sociálních sítích

Přidej se: