Strach z ženy

,,Bojím se své ženy“ vyhrkl na mě jeden muž při osobní konzultaci. Obvykle když muž něco takového pronese, je to sakra vážný. Uvědomuje si velice často v jaké ,,díře“ se nachází a co všechno to způsobuje v jeho životě…

Strach z vlastní ženy

Pozoruju takové schéma. Obvykle je muž dobře postavený ve společnosti, mnohdy majitel firmy, nebo šéf oddělení. Je to velice často šéf se vším všudy. Vede pevnou rukou. Dominuje. Rozhoduje. Strhává ostatní.
Když však přijde z práce domů, velice často ,,pověsí kalhoty na hřebík“ a ,,svěsí uši“. Jeho žena z něho bývá mnohdy nešťastná, rozladěná a ačkoliv nemají nouzi o peníze, bývá doma napětí skoro každý den a jejich 2 děti jsou často svědky jejich skoro každodenních hádek. Neměli spolu sex už asi půl roku.
Trápí ho to. Snesl by ženě modré z nebe, ale vůbec často neví, jak to dát dohromady, aby doma byla pohoda.

Strach z maminky

Když si o tom všem povídáme a jdeme hlouběji, muži přiznávají, že nenávidí své matky. Skoro celé dětství byli ponižováni a shazováni svými maminkami. Báli se, když ve škole dostali 5 nebo poznámky, že je máma seřve. Schovávali často žákovskou knížku, ,,zapomínali“ ji ve škole, ,,ztráceli“ ji. Jen aby měli klid od své mámy.
Nebylo dne, kdy by neslyšeli nějaký povel, příkaz nebo zákaz. Maminka na ně křičela, když neměla náladu. Nebo na ně křičela, když se pohádali s tátou. Nebo na ně křičela, když si neuklidili oblečení. Nebo na ně křičela, když měli s bráchou v pokojíku bordel. Nebo na ně křičela, když… Křik jejich maminek v nich vytvořil schéma – žena je autorita a musí se poslouchat, jinak je zle. Mnohdy je to norma, kterou si zafixují a která je zcela nefunkční.
Teď ve svých 30, 40, nebo i 50 letech řeší svůj vztah k mamince a k ženám celkově. Ví, že musí zesílit, ostatně to je jedna z prvních věcí, o kterých společně mluvíme. Ví, že musí odpustit a nezlobit se na ni. Ví, že musí překonat strach ze své ženy a hlavně ze své maminky. Potřebují vyhrnout rukávy a pustit se do práce. Nechtějí totiž přijít o svou ženu, kterou tolik milují, ani nechtějí rozpad rodiny, která je pro ně vším.

Jak to řešit?

Maminky mají OBROVSKOU moc nad sebevědomím svých synů. Doslova magickou. I proto teď máme výzvu pro maminky – ,,Jde to i bez křiku“. Protože ono to jde i bez křiku. A ačkoliv máme dobu tlakovou, dobu rozdělovací, je stále možné vytvořit ten ,,ostrůvek domácí pohody a radosti,“ na který křik na děti nebude patřit.
Připravili jsme pro vás balíček ,,Jde to i bez křiku.“ Zkuste to kliknutím zde:
Sláva Černý
Pomáhám mužům, kteří mají koule na to porozumět sobě, ženám a dětem.
Komentáře