Proč se nám děti nesvěřují?
Důvěra je to nejcennější, co ve vztahu k dětem máme a je tak cenná zejména proto, že se velmi složitě buduje a zároveň relativně snadno ztrácí. Důvěra je klíčový fenomén, bez kterého se ve výchově neobejdeme, pokud chceme jakkoli pozitivně působit na naše děti. A zejména v období puberty je naprosto nedocenitelná, protože nemám-li důvěru u puberťáka – NEMÁM ŽÁDNOU MOC JEJ VYCHOVÁVAT.
Proč je důvěra tak strašně důležitá?
Čím více dítě důvěřuje dospělému, ale opravdu bezmezně důvěřuje, tím jednodušší je pro dospělého dítě vést. Protože když Vám dítě věří, pak to, co mu doporučíte, ono s radostí udělá. To, co bude vidět na Vás, bude chtít automaticky kopírovat. Když je dítě v pubertě a Vám se podaří udržet jeho důvěru, pak se Vám bude bez problémů svěřovat, bude s Vámi řešit témata jako je menstruace, milování, drogy, alkohol, nebo tlak a napětí ve škole. Vždyť komu jinému by se dítě svěřilo než tomu, komu bezmezně věří.
Svým způsobem je to velmi jednoduché. Děti přestávají důvěřovat dospělým, když jsou často podráždění, negativní, frustrovaní, naštvaní, ale i smutní, depresivní, úzkostní. Jinak řečeno, když rodiče nejsou dostatečně osobnostě zralí, nedokážou zpracovat své negativní emoce a přenášejí je na své potomky, pak se nemohou divit, že jim jejich děti nevěří a odmítají s nimi po čase spolupracovat.
Kdy ztrácíme důvěru?
První vlna odporu proti rodičům přichází mezi 3. až 6. rokem, druhá vlna odporu přichází v období puberty. Ale to není vše. Důvěru rovněž ztrácíme tím, když vystavujeme své dítě častému tlaku formou příkazů, zákazů, okřiknutí, nařízení. “Odnes to! Ukliď to! Přines to! Setři to! Pojď sem! Zmizni! Vezmi si boty! Vezmi si čepici! Jak jsi to udělal? Proč máš takový nepořádek!!!”
Obdobný seznam by mohl vyjít na několik stran. Pokud budeme dostatečně dlouho tlačit, vždy se dočkáme protitlaku. Je to prostý fyzikální zákon. Dítě má širokou škálu automatických obran, které se mohou projevovat neskutečně “barevně”. Jedno se může uzavřít do sebe a nekomunikovat, jiné bude s rodiči v otevřeném boji. Nejhorší možná varianta je, že si dítě začne ubližovat samo, protože nemá sílu čelit tlaku svých rodičů.
Možná máte dojem, že už by to mohlo stačit. Bohužel, má práce s dětmi mi ukázala další témata, kterým se děti zarytě brání. Dospělí ztrácí důvěru tím, že nedodržují dohody, které dětem dali. Nechodí včas, zapomínají na jejich besídky, kroužky, tréninky či zápasy. Dále ztrácí důvěru tím, že nejsou vzorem v tom, co chtějí po dětech.
Jak být vzorem?
Když dospělí chtějí, aby si děti uklízely a sami mají nepořádek, je to problém. Když dospělí chtějí, aby děti nosily čepici (rukavice, šály apod.) a oni to sami nedodržují, je to velký problém. Když dospělí chtějí, aby se děti nehádaly a oni přitom po sobě pravidelně křičí, děti jim nemohou důvěřovat. Když dospělí tlačí děti do výkonu a sami ničeho nedosáhli, děti je začnou nesnášet. Obdobných příkladů jsem zažil desítky a vždy byl společný jmenovatel v tom, že dospělí nebyli vzorem pro své děti v tom, co po nich sami chtěli a jejich děti jim pak zákonitě nedůvěřovaly.
Když čtete tyto řádky, možná si říkáte, že porušujete všechno, o čem tady píšu. Nebo si naopak říkáte že všechny předešlé situace zvládáte na jedničku. Ať je to tak či tak, podstatné je, že děti vždy reagují na to, co jim dospělí připraví.
Děti si nás nemohou vážit, pokud my sami děláme to, co jim zakazujeme.
A aby toho nebylo málo, zmíním ještě další věci, které rozevírají pomyslné nůžky důvěry mezi dětmi a dospělými. Děti si nás nemohou vážit, pokud my sami děláme to, co jim zakazujeme. Např. jíme sladkosti, ale dětem je nedáme. Chodíme pozdě spát, ale děti ženeme brzy do postele. Sedíme pořád u počítače či telefonu, ale dětem omezujeme čas na pár minut denně. Za svou dosavadní praxi jsem mluvil se stovkami dětí, které měly problémy se svými rodiči. A vždy to bylo jako přes kopírák…
Výchova dětí a jejich příprava na život v dospělosti je tím nejzodpovědnějším, nejnáročnějším, ale zároveň i jedním z nejkrásnějších životních úkolů každého člověka, každé rodiny i celé společnosti. A jelikož se nikdo z nás nenarodil ani dospělým, ale ani rodičem, je potřeba pochopit základní principy výchovy, které v žádném případě nelze v průběhu vývoje dítěte opomíjet.
A najednou zjistíte, že stačí pochopit pár základních zákonitostí a odpadnou vám trvalé problémy s odmlouváním, vztekáním, odporem k oblékání atd.
Pokud chcete mít s dětmi krásný vztah postavený na důvěře a cítíte, že Vám zatím příliš neladí, máme pro Vás komplexní kurz "Jak vychovat chlapečka, jak vychovat holčičku." Odkaz na přehled kurzu najdete kliknutím na tlačítko níže.