Mgr. Lenka Trkalová

Jako malá holka jsem začala hrát házenou, protože ji můj táta trénoval, ale uvnitř jsem cítila, že to není sport pro mne. A tak jsem v 16 letech sebrala odvahu a vybrala si sport, který mě opravdu bavil. Sportovní aerobik, vrcholová úroveň.

Dařilo se mi velmi dobře. Tou dobou jsem studovala na gymnáziu, díky kterému jsem si uvědomila, že jsem uvízla ve spárech systému a něco není v pořádku.

Následovalo studium práva, částečně po vzoru mého otce (specialista na rodinné právo), ale uvnitř jsem cítila, že klasická advokacie v její obecně známé sporné podobě není povolání pro mne. Vadily mi spory jen pro princip. Přesto jsem nastoupila do advokátní kanceláře, posléze ještě dodělala advokátní zkoušky a zahájila samostatnou advokátní praxi.

Vždy jsem toužila po vědění, bavilo mě učit se. Velký tlak na výkon ve škole i ve sportu a fakt, že nemůžu být stoprocentní v každém oboru, mne dostával pod stres do takové míry, že jsem skončila s únavovým syndromem a bolestmi zad takové intenzity, že jsem mnohdy zůstala ležet v posteli celý den.

Také jsem vždy jsem chtěla pracovat s dětmi, podporovat jejich přirozenou touhu po vědění a pomáhat jim v objevování a dosahování vlastních cílů. Ovšem věděla jsem, že pedagogika není tím směrem, jakým bych se chtěla ubírat.

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem pochopila souvislosti a našla svou cestu. Uvědomila jsem si, jak velký vliv na dítě má prostředí, ve kterém žije, rodinné klima i psychická odolnost. Pochopila jsem, jak důležité je rozklíčovat svůj potenciál a v neposlední řadě, jak snadné je podlehnout systému a jak těžké je se z jeho vlivu vymanit nebo jít proti proudu.