Děti kopírují to, co vidí doma

Děti chtějí od přírody dělat to, co vidí dělat své rodiče. Děti nás jako své vzory kopírují.

Jenže pokud z mnoha důvodů dítě odmítá dělat to, co rodiče chtějí (nemáme čas, energii, náladu apod.), začínají mnozí tlačit a přikazovat, čímž se kolo nepohody roztáčí.

Nejprve si pusťte krátký záznam přednášky, kde to psycholog Milan Studnička vysvětluje a poté pokračujte ve čtení.

Abychom to shrnuli. Pokud tedy děláme nějaké úkony před malým dítětem, automaticky chce dělat ty stejné úkony podle nás. Rozdíl je jen v tom, že zatímco dospělý člověk dělá konkrétní věci za určitým účelem (třeba zhasneme světlo), děťátko jde zhasínat jen proto, že nás vidí, jak to děláme. 

Zkusme si nyní představit, kolik činností doma děláme, aniž bychom chtěli, aby nás v tomto děti kopírovaly. Používáme nože, elektrospotřebiče, pouštíme vodu, splachujeme, máme mobily, počítače, pijeme horké nápoje, alkohol, kouříme… A zatímco některé činnosti jsou nutností, jiné jsou zlozvyky, které bychom u svých vlastních dětí mnohdy vůbec nechtěli vidět.

Každý rodič by si měl uvědomit, že by nikdy neměl před dítětem dělat to, co by mu u něj jednou vadilo. Když se na problematiku kopírování vzorů podíváme více z nadhledu, můžeme zjistit, že v období mezi svým prvním a třetím rokem ztrácí dítě velmi rychle důvěru v nás dospělé, protože mu zakazujeme dělat to, co sami děláme. A tento princip se nám vrátí jako bumerang v období, kdy dítě začíná skutečně vzdorovat. Možná teď dumáte nad řešením těchto situací. Některé činnosti musíme dělat každý den – a jak to mám udělat, aby mě dítě nevidělo?

Na každém svém semináři doporučuji, že ideální poměr mezi dospělými a dětmi je tři ku jedné, což je v současné době pro naprosto drtivou většinu lidí nemožné... Ale nezoufejte si! 

Pokud jste totiž sami s malým dítětem, které má mezi jedním až dvěma lety, což je období, kdy se vás snaží kopírovat úplně nejintenzivněji, musíte přestat své dítě okřikovat. Jestliže se dítě blíží k vašemu mobilu (který by neměl ležet v jeho dosahu), zkuste přestat používat slova typu: „Nesahej na to, to nesmíš, to se nedělá!“ Přesměrujte místo toho jeho pozornost na něco pro něj atraktivního: „Jé, Honzíčku, pojď se podívat na tohle autíčko! Kačenko, koukej na tu kytičku!“ Takto malé děti jdou za energií, takže pokud jste dostatečně veselí, je velká pravděpodobnost, že dítě půjde za věcí, která je pro vás v tuto chvíli atraktivní.