Když pozoruji rozdíly mezi chlapci a holčičkami, jeden z nejvýraznějších vnímám v prožívání přátelství. Kdo má holčičku, určitě si vzpomene na situace, kdy byla nešťastná z toho, že si s ní nejlepší kamarádka nechce hrát. Nechce s ní kamarádit, nechce s ní sedět v lavici, nechce si s ní povídat… Toto téma řeším jak u malých děvčátek, tak u dospívajících slečen.

Dívky mají mnohem silnější potřebu pevných sociálních vazeb plných důvěry a sdílení, oproti tomu chlapci mají větší potřebu rivality a vzájemného porovnávání. Proto u většiny chlapců tak často neslyšíte smutné výroky ohledně chování “nejlepších kamarádů”, které jsou u holčiček mnohem běžnější. 

“Kačka si se mnou nechtěla hrát, ale hrála si s Veronikou…”

Pracoval jsem samozřejmě i s chlapci, které trápilo odmítání dětí, ale v těchto případech to bylo způsobeno spíše neschopností chlapců navazovat vztahy. Oproti tomu holčičky pocity odmítnutí svých kamarádek řeší mnohem intenzivněji.

Pokud se s tímto fenoménem setkáváte u vaší dcerušky, je potřeba nezlehčovat její pocity tím, že je “zazdíte” radami či doporučeními. “Tak se bav s jinou… Vykašli se na ní… Tak si to tak neber… Tím se netrap…” Když budeme své holčičce “radit”, aniž by ona sama žádala o radu, děláte nevědomky maximum proto, aby s vámi o těchto tématech přestala komunikovat.

Ostatně mnohé ženy by mohly vyprávět, jaký je to pocit, když chtějí se svým partnerem sdílet svůj prožitek a on hned začíná nabízet řešení, aniž by vnímal, co skutečně potřebujete. Dostává se vám velkého množství rad, ale malého množství opravdového lidského zájmu, pozornosti, naslouchání a vnímání. Ubezpečení, že jste v pořádku.

A toto stejné potřebují malá děvčátka, když je něco podobného trápí. Nepotřebují řešení, ale potřebují cítit, že je vnímáte, že jste v tom s nimi. Pocit vaší blízkosti je uklidní, protože cítí silnou vazbu na vás a jejich téma pak ztrácí svou sílu.