Jak se připravit na narození mladšího sourozence

Než si povíme o tom, jak se připravit na narození mladšího sourozence, podívejme se na skutečnost, jak k tomuto tématu přistupují naši příbuzní ze zvířecí říše. Např. orangutaní maminka si dovolí mít další mládě až po nějakých šesti až osmi letech. Ona ví, že její mláďátko potřebuje dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby se dokázalo naučit podstatné věci pro život. Tuto dobu tráví s maminkou a má její péči a pozornost. Až poté si maminka dovolí mít další mládě. 

Šimpanzí maminka má druhé mládě cca po pěti letech, a to především z toho důvodu, že oproti orangutaní mamince žije ve skupině dalších šimpanzů. Celá skupina ji pak pomáhá s výchovou a s adaptací mláděte na dospělost. 

A jak je na tom lidská maminka? Ta velmi často rodí dítě po dvou, po třech, po čtyřech letech, přestože adaptovat se na současné podmínky tohoto světa je naprosto šílená a komplikovaná věc. Dítě musí nasát a pochopit extrémně rozsáhlé penzum skutečností. Ale místo toho tráví v mnoha případech svůj čas s vrstevníky ve školce. Avšak by potřebovalo být se svou maminkou, která mu věnuje maximální péči. 

Narození mladšího sourozence = změna

Praxe mi ukazuje, že nejbolestivější rozestup mezi dětmi je mezi třemi až čtyřmi lety, což je bohužel ten nejběžnější rozestup.

Zkusím vám popsat důvody: Tří až čtyřleté dítě si je bytostně vědomo toho, že narození mladšího sourozence způsobuje v rodině změnu. Ztrácí pozornost, ztrácí zájem rodičů, ztrácí pocit své výjimečnosti. Začne dělat naschvály, začne se vývojově posouvat zpět, začne ubližovat sourozenci… Variant toho, jak dítě reaguje na celou situaci je nepřeberné množství, ale většina způsobů reakcí vede k napětí v rodině. 

Jak se připravit na narození mladšího sourozence?

1. Pokud je to jen trochu možné, najděte si někoho, kdo vám bude v rodině pomáhat, aby se starší sourozenec nikdy necítil sám a nepřipadal si na vedlejší koleji.
2. Nikdy nedávejte staršímu sourozenci zodpovědnost za mladšího, aby necítil vinu za nesplnění úkolu.
3. Nenechávejte oba sourozence společně bez přítomnosti dospělého, aby starší nemohl způsobit újmu mladšímu a nebyl za to potrestán, okřiknut apod.
4. Snažte se být se starším dítětem co nejvíce je to možné. Buďte k němu laskaví, oceňujte jeho přístup ke staršímu, mazlete se s ním a dávejte mu maximální pozornost a lásku.
5. Snažte se, aby trávilo starší dítě čas s dospělými bez přítomnosti mladšího (proto musíte mít u sebe dalšího dospělého).

Jinak řečeno, pokud chcete mít druhé dítě i přesto, že máte starší dítě ve věku mezi 2 – 4 lety, snažte se co nejvíce oslovit někoho blízkého, aby vám pomáhal. Pokud totiž budete s oběma dětmi sami, hrozí velké riziko konfliktů, problémů, slz a bolesti.

Dítě mezi třemi až pěti lety je ve fázi, kdy potřebuje odpovědi. Také potřebuje komunikovat, potřebuje být zasvěcováno do toho „proč“ a „proč“ a „proč“, má obrovský zájem úplně o všechno. Uvědomuje si samo sebe. Ono najednou žije, uvědomuje si, že je svébytná bytost, která se může rozhodovat. A najednou do tohoto obrazu, kdy ono chce žít úplně naplno se svými rodiči, přijde nový sourozenec. 

Maminka se musí věnovat tomu mladšímu. Musí mu dávat péči, kterou si to malinké miminko zaslouží, a do toho starší cítí, že je někde ochuzováno. A tím pádem se zvyšuje napětí. Starší dítě začne dělat naschvály a toho, co se všechno může dít, je celá škála.

Pořád je to boj o pozornost

Starší dítě chce pozornost a bohužel vnímá, že velmi často má větší pozornost to mladší. Navíc, tří leté až pětileté dítě je v tom období, kterému se říká „období vzdoru“. V tomto období si dítě uvědomí, že existuje. Dítě najednou začne říkat „nechci, já sám, já nejdu“. Vy potřebujete někam odejít, s tím novorozenečkem.  Vezmete mladšího k sobě a jdete, ale to druhé dítě se vám začne zlobit, vztekat, dělat naschvály. A to všechno z toho důvodu, že nemá takovou pozornost, jakou má mít. Takže pokud máte mezi dětmi rozestup 2  až 4 roky, nevyčítejte si to. O tom to vůbec není. Jenom se připravte na to, že tento rozestup způsobuje více kolizí a problémů, než kdybyste měli to dítě jedno a to druhé si udělali třeba až po 6 až 8 letech. To už to první je dostatečně vnímavé k tomu, aby pochopilo, že to mladší potřebuje pozornosti prostě více.

Já bohužel ze svých konzultací a seminářů znám desítky, možná i stovky příběhů toho, co všechno se děje, když jsou tam ty dvě děti, a jsou to situace, které si ty maminky dopředu vůbec neuvědomují. 

A až ty děti mají, najednou zjišťují, že to úplně jednoduché není. Když to řeknu úplně jinak, když máte ty děti dvě tři po takto krátké době, samozřejmě to jde všechno zvládnout, ale je potřeba, abyste měli podporu více dospělých lidí. 

Tři dospělí na jedno dítě

Je takové nepsané „pravidlo“ – aby to mohlo fungovat úplně krásně, v pohodě, tak je potřeba min. třech dospělých na jedno dítě. Já vím, že to zní docela absurdně a není to úplně naplnitelné, ale řeknu ten důvod. Když je jeden dospělý na jedno, dvě, tři děti, tak je to neuvěřitelně vyčerpávající. Bohužel v současné době je to velmi časté, že se lidi rozvedou a potom je na mamince nebo na tatínkovi se o své děti postarat. 

Když jsou tam dva dospělí, tak je buď jeden nebo druhý s dítěte. Nebo jsou s dítětem oba společně, takže ti dva nemají čas a prostor na budování jejich vlastního vztahu, protože pořád je tam to děťátko, o které se musí starat. Tudíž nemají prostor věnovat se sobě, a proto se tolik párů rozpadá poté, co se jim narodí dítě. Když jsou tam 3 dospělí, tak jeden může být s dítětem, druhý může dělat věci, které potřebuje a třetí může odpočívat. Nebo si dva mohou povídat a ten třetí se věnuje dítěti. Jelikož mohou cyklicky rotovat, má každý dostatek energie na péči o děti.  Takto mají rodiče prostor budovat i svůj vlastní vztah. 

Takže mám pro vás toto doporučení – pokud plánujete dítě nebo více dětí, tak sledujte, jestli ve vašem okolí jsou lidé, kteří vám můžou pomoct a se kterými si zároveň rozumíte a shodnete se na výchovném přístupu. 

Mám tady teď jeden úkol pro rodiče, kteří mají více dětí a druhý pro rodiče, kteří plánují více dětí. 

Rodiny s více dětmi

Začneme rodiči, kteří už mají více dětí: Zkuste týden sledovat nějaké konflikty, jaké typy konfliktů vznikají jen důsledkem toho, že máte 2, 3, 4, 5 dětí. Jen to monitorujte. Sledujte, co všechno se u vás doma děje. A kolik těch situací a konfliktů vzniká jen proto, že tam těch dětí je víc. Toto je fakt důležité vnímat, abyste sledovali ty drobnosti, které přicházejí, a které by nikdy nepřišly, kdybyste měli jen jedno dítě. 

Jedno dítě

A pro ty, kteří ještě nemáte více dětí, máte jen jedno, tak si zkuste položit pár otázek – Jak budu reagovat, když to starší bude ubližovat mladšímu? Jak budu reagovat, když to starší bude říkat, že to mladší ho provokuje? Jak budete reagovat, když budete dělat něco s tím mladším, co ono potřebuje, a starší bude kňourat, plakat, vztekat se, že chce dělat něco jiného? Jak budete reagovat, když už budou děti trošku starší obě dvě a ten mladší bude kopírovat toho staršího v něčem, v čem nechcete, aby ho kopíroval? Jak budete reagovat, když ten mladší už bude sám vyžadovat pozornost v momentě, kdy si hrajete s tím starším. Zkuste se nad tím jenom zamyslet. 

To jsem popsal jen 5 jednoduchých věcí z desítek situací, které se objevují v momentě, kdy máte více dětí. A zkušenost z praxe je taková, že v prvním kole to odnášejí ti starší. Já o tom samozřejmě budu mluvit více dopodrobna, ale v drtivé většině případů ti starší odnášejí tyto dětské půtky, dětské rvačky, konflikty, protože oni jsou prostě „ti rozumnější“, my si to takhle myslíme a takhle jim to dáváme najevo, proto v těch starších narůstá ta zloba a to napětí v přítomnosti toho mladšího sourozence.

Pokud máte v rodině problémy mezi sourozenci… Nebuďte na to sami. Můžete začít webinářem zDARma: Co když dítě neposlouchá.