Mít důvěru znamená mít moc vychovávat

období vzdoru

Maminka má důvěru miminka od narození

Když se narodí malé miminko, maminka má jeho absolutní důvěru, pokud je klidná, radostná a miminko může ležet na jejím nahém těle a každou buňkou své kůže může vnímat její teplo. Miminko se na šťastné mamince cítí v bezpečí a od prvního okamžiku na tomto světě důvěřuje ženě, ze které sálá pohoda a klid. Mamince pro budování důvěry stačí, aby byla v nepřetržitém kontaktu se svým miminkem a prožívala pohodu, což je její hlavní úkol pár prvních týdnů po narození miminka. 

Všichni ostatní si důvěru miminka v následujících měsících získávají svým chováním, svým přístupem, laskavostí i opravdovou radostí. Naopak ti, kteří před děťátkem působí jakkoli direktivně, hlučně, jsou nepříjemní a hádaví, důvěru dítěte nemohou získat.

Proč je důvěra tak extrémně důležitá?

Čím více dítě důvěřuje dospělému, ale opravdu bezmezně důvěřuje, tím jednodušší je pro dospělého dítě vést. Protože když vám dítě věří, pak to, co mu doporučíte, ono s radostí udělá. To, co bude vidět na vás, bude chtít automaticky kopírovat a nemá potřebu jít do vzdoru či jakékoli opozice. A věřte mi, že mluvím z vlastní každodenní praxe.

Jenže… udržet si důvěru dítěte je v současné době nesmírně náročný úkol, který je v mnoha ohledech velmi náročný naplnit. Ruku na srdce, kdo nepřenáší svou špatnou náladu na děti, když má blbý den? Kdo po nich nekřičí kvůli malichernostem v situacích, kdy se sami rodiče necítí dobře? Čím déle se věnuji své psychologické praxi, tím více mě bolí, co všechno musejí děti zažívat od těch nejbližších. A když s rodiči řeším, že právě jejich chování způsobuje ztrátu důvěry jejich dětí, nejednou jsem slyšel konstatování, že jejich rodiče byli ještě horší…

Co říká o rodičích období vzdoru a puberta jejich dětí?

Děti přestávají důvěřovat dospělým, když jsou často podráždění, negativní, frustrovaní, naštvaní, ale i smutní, depresivní, úzkostní. Jinak řečeno, když rodiče nedokážou zpracovat své negativní emoce a ty přenášejí na své potomky, pak se nemohou divit, že jim děti vzdorují a vztekají se. První vlna odporu proti rodičům přichází mezi 3. až 6. rokem, druhá vlna odporu přichází v období puberty. 

Důvěru rovněž ztrácíme tím, když vystavujeme své dítě častému tlaku formou příkazů, zákazů, okřiknutí, nařízení: “Odnes to! Ukliď to! Přines to! Setři to! Pojď sem! Zmizni! Vezmi si boty! Vezmi si čepici! Jak jsi to udělal? Proč máš takový nepořádek!!!” Obdobný seznam by mohl vyjít na několik stran. Pokud budeme dostatečně dlouho tlačit, vždy se dočkáme protitlaku. Je to prostý fyzikální zákon. Dítě má širokou škálu automatických obran, které se mohou projevovat neskutečně “barevně”. Jedno se může uzavřít do sebe a nekomunikovat, jiné bude s rodiči v otevřeném boji. Nejhorší možná varianta je, že si dítě začne ubližovat samo, protože nemá sílu čelit tlaku svých rodičů. 

Období vzdoru je obdobím, kdy se dítě pouze brání rodičům, kteří mají své problémy, aniž by si to uvědomovali nebo si to chtěli připustit. Zároveň je obdobím, kdy se prověřuje schopnost rodičů komunikovat. Jedeme-li systém povelů, vždy budeme narážet. Naopak naučíme-li se komunikovat, dítě nemá jeden jediný důvod vzdorovat nebo se jakkoli vztekat.  

Milan Studnička
Pracuji jako lektor, psycholog. Ve své praxi se věnuji zejména zdravým, životem unaveným lidem, které učím zpátky získat radost ze života a energii, kterou bychom měli všichni mít. Realizoval jsem vzdělávací projekty v organizacích, mezi které patří Vodafone, KPMG, ČSOB, T-Mobile, Geis CZ, ČEZ a desítky dalších. Rovněž spolupracuji s Českým olympijským výborem na školení trenérů, pořádám kurzy o výchově dětí i kurzy o tom, jak dosáhnout životní radosti.
Komentáře