Nemám čas

Co vše se může odrážet ve slovech „nemám čas“?

Když si vzpomenu sama na sebe – pro mě to byl převážně útěk od řešení problémů, nespokojenosti. A také pro mě „nemám čas“ znamenalo velký nedostatek energie. Jakési neustále obhajování své náročné situace. „Nemám čas“ bylo pohodlnější než sebrat sílu a minimálně se začít zajímat o to, co nebo kdo mi může pomoct.

Podívám-li se zpět, tak stav „nemám čas“ byl pro mě jedinou jistotou obhájit si sebe sama. Postěžovat si kamarádkám a stále se do tohoto rozpoložení vracet. K řešení bylo spoustu záležitostí. Jak pohnout s fitkem, které se jako Titanic hnalo ke dnu. Jak pohnout sama se sebou, abych si uměla odpočinout a dát tak více energie svým dětem. Jak se naučit komunikovat, abych si uměla říct o pomoc… Na pozadí však stále zůstávala věta: NEMÁM ČAS.

Jste ochotní se zastavit?

Tady mohu chvilku zůstat u příkladu právě fitka, kde jsem si skutečně sáhla na dno (viz. blog Můj příběh). Moje fitko vzniklo v 90. letech hned po mém světovém vítězství. Proto bylo zpočátku velmi úspěšné a mé lekce praskaly ve švech. Bohužel to nestačilo, bylo potřeba, aby byly zaplněné všechny lekce. No a já místo toho, abych hledala nějaké řešení, jak fitko naplnit, vedla jsem co nejvíce lekcí a prakticky jsem se fyzicky, ale hlavně psychicky téměř oddělala. Prostě sáhla jsem po tom nejjednodušším řešení a vymlouvala se sama sobě, že nic jiného není možné. A stále si říkala, že NEMÁM ČAS na to, abychom vymysleli jiné řešení.

Když si to tak vezmu, nebyla jsem ochotna se zastavit a udělat si čas na to, abych něco změnila nebo si prostě nechala pomoct. Ono dát si volno a něco změnit, to vyžaduje dostatek energie a vlastně i odvahy.

Ruku na srdce: Jste v životě spokojení?

Také jsem často volila životní cesty, které pro mne byly jednodušší. Když jsem se přestěhovala do domku, tak jsem měla vždy perfektně uklizeno. Místo abych se zastavila a přemýšlela nad tím, co změnit, já uklízela a uklízela. Protože jsem nebyla schopna nejdřív sednout k důležitým věcem a s něčím pohnout. Pak jsem si vše velmi vyčítala a neustále se točila v kruhu s výmluvou, že nemám čas. Cokoliv jiného, než řešení problémů, které mi neuvěřitelně braly energii, mělo přednost.

Bohužel jsem si kdysi vše úspěšně obhajovala a tudíž vůbec nehledala příčiny své životní nespokojenosti. V této zacyklenosti můžeme klidně jet i nadále a stále hledat ty krátkodobé úniky a řešení. A při této příležitosti si vždy vzpomenu na větu, která mi často koluje v hlavě „přitahujeme si do života často cyklicky to, co potřebujeme vyřešit, čím si také potřebujeme projít“.

Můžou to být každodenní pramínky starostí až po větší záležitosti, které nás skutečně čas od času dohoní a my je buď odsouváme (s obhajobou, že nemáme čas) a nebo nás jednou dokáží zastavit natolik, že se jim začneme věnovat. 

Nebo… tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne… a já měla vlastně štěstí,že se ucho utrhlo 🙂 a začala jsem si všímat postupně toho, co mne opakovaně dohání a po krůčcích vše začala řešit.

Už nebuďte vyřízená máma

Každý v životě zažije nějaké náročné období. Spadne na dno a má pocit, že není cesty ven. Vše je moc náročné, není to naše vina…Vždy mi pomohlo začít u sebe. Pracuji s mnoha ženami, které toho mají na svých bedrech až příliš. V tom koloběhu práce a péče o děti jde lehce zapomenout sama na sebe.

Pokud byste i vy rádi vzali život do svých rukou, připravila jsem pro vás webinář zdarma z názvem Už nechci být vyřízená máma.