Umíme programovat své dítě?

Proměna umělé inteligence Tay

Možná jste se dočetli, že se Microsoft pokouší vytvářet umělou inteligenci Tay, která by diskutovala s lidmi přes sociální sítě. Po pár hodinách provozu museli Tay vypnout, jelikož se z milé holčičky stal na základě vyhodnocování komentářů od cizích lidí nemilosrdný nácek… Neděje se ale totéž dnes a denně s našimi dětmi, jen v jiném kontextu?

Nebudu vás zde zatěžovat rozdílností struktury mysli chlapečka a holčičky, od toho máme kurzy o výchově dětí. Ale co se na výchovu podívat pohledem programátora. Buňky malého dítěte vědí, co mají dělat. Každá krvinka, každý neuron dělají přesně to, k čemu jsou určeny, takže se dá říci, že základní operační systém funguje na jedničku. A jeho obrovskou devízou je, že je připraven vstřebávat obrovské množství informací prostřednictvím svého vnímání – čichá, kouká, hmatá, ochutnává, poslouchá a vše vyhodnocuje podle rovnice ANO – NE. Libé – nelibé. Chutná – nechutná… Dvě alternativy, nic víc.

Děti kopírují své vzory

Dítě vnímáním životní reality skládá své vlastní vývojové diagramy. Pláču – maminka běží ke mě. Směju se – maminka se směje. Jenže… Jeden z hlavních úkolů dětského operačního systému je napodobovat a kopírovat svůj vzor. Děťátko sbírá data svým pozorováním a automaticky vyhodnocuje na základě toho, co vidí: Je dobré používat tu věc, která tak skvěle syčí a se kterou maminka jezdí po oblečení? Je dobré používat tu prima věc, která sama hraje, do které se mluví a tak hezky v noci svítí? Je dobré používat to velké zařízení, na kterém maminka točí s knoflíky a pak na něj pokládá hrnce? Ano, ano, ano, protože to všechno používá maminka. Dítě svým pozorování jasně vyhodnotí, že používat žehličku, mobilní telefon i sporák je naprosto nezbytné pro jeho přežití.

Více témat spojených s výchovou dětí do detailů řešíme v Klubu dovychovaných rodičů

Proč se vytvářejí autonomní obrany?

A najednou systém dítěte obrovsky narazí. Operační systém velí: KOPÍRUJ SVŮJ VZOR – používej mobil, ovladač, zapalovač, sporák, žehličku, vypínač apod., jenže hlavní programátor – maminka, je zásadně PROTI. Vnitřní autonomní systém dítěte říká ANO, informace z vnějšku říkají NE. Dochází k naprostému rozporu ve vnímání dítěte, jehož operační systém kvůli takovýmto situacím musí vytvářet náhradní obranné mechanismy, které jej uvedou zpět do rovnovážného stavu. Tyto mechanismy v průběhu vývoje stále zdokonaluje, inovuje, vylepšuje, takže v dospělosti pak každý z nás nevědomě využívá celou škálu autonomních obran, které vůbec nemáme pod kontrolou. Někdo v napětí křičí, někdo se stahuje do ústraní, někdo má úzkosti a někdo trpí depresemi.

Pokud máte své děti a nechcete ztrácet jejich důvěru, připravil jsem pro vás WEBINÁŘ ZDARMA O PĚTI HLAVNÍCH DŮVODECH, čím rodiče ztrácí důvěru svých dětí a co s tím dělat… Jestli máte zájem se ve svém vztahu k dětem posunout dále, klikněte ZDE – www.dovychovat.cz/duvera.

Po kliknutí na tlačítko budete přesměrování na registrační stránku.

Milan Studnička
Pracuji jako lektor, psycholog. Ve své praxi se věnuji zejména zdravým, životem unaveným lidem, které učím zpátky získat radost ze života a energii, kterou bychom měli všichni mít. Realizoval jsem vzdělávací projekty v organizacích, mezi které patří Vodafone, KPMG, ČSOB, T-Mobile, Geis CZ, ČEZ a desítky dalších. Rovněž spolupracuji s Českým olympijským výborem na školení trenérů, pořádám kurzy o výchově dětí i kurzy o tom, jak dosáhnout životní radosti.
Komentáře