Vyhoření se netýká jen manažerek, ale i maminek od dětí

Co je to vlastně vyhoření a proč se týká i žen, které „jen“ chtějí být dobré mámy.

Možná si říkáš – vyhoření, to je přece diagnóza přepracovaných lidí. Lidé, kteří pracují v náročném zaměstnání nebo třeba po dvaceti letech v korporátu. Jenže ono to není zas tak jednoduché. Vyhořet mohou i ženy, které pečují o druhé a v tom koloběhu života přestaly (nemohly) myslet samy na sebe. 

Taková žena je obvykle skvělá kolegyně, úžasná máma, podporující sestra či pečující dcera. Která vše dělá srdcem. Která se snaží pečovat o druhé, ale někde mezi tím ztratí samu sebe.

Co je to vyhoření?

Vyhoření je stav, kdy Tvoje duše i tělo říkají: „Už dost.“ Můžeš mít pocit, že nemáš energii, nic tě netěší a vyčerpanost je Tvůj denní chleba. Cítíš to jak fyzicky – tělo si najde různé způsoby, jak Ti říct, že tudy cesta nevede. Tak emočně. Jako kdybys ztratila veškerou psychickou sílu něco řešit. 

Vyhoření může přijít:

• Kompletně – jako celkové zhroucení, kdy se Ti najednou všechno vymkne z rukou. Nezvládáš práci, domácnost, vztahy.
  

• V jedné oblasti – třeba jen jako máma. Kdy máš pocit, že jsi „jen služka“, že Tě děti vysávají, že tě už nic nebaví. Nebo naopak v práci, kde se přepínáš a nikdo to neocení.

Kdo typicky vyhoří?

Žena s velkým srdcem. Taková, která dává. Pomáhá. Snaží se všechno zvládnout sama. Neříká si o pomoc, protože přece „to není tak hrozný“. Usmívá se, i když uvnitř křičí. A hlavně – odsouvá nevědomky sama sebe na poslední místo. 

Tohle není o slabosti. Tohle je o tom, že jsi dlouho dávala energii všem ostatním – a pro sebe ti nezbylo nic. A Tvé tělo Ti to začíná dávat najevo.

Můžeš vyhořet ve 20. Nebo ve 30. Nebo ve 40.

Vyhoření si nevybírá. Přichází v různých podobách a různých životních fázích:

Ve 20 letech:

Hledáš samu sebe. První práce. Tlaky, co dělat, kam směřovat. Možná studuješ, zároveň pracuješ, chceš se líbit, být úspěšná… Ale v tom všem zapomeneš, co vlastně chceš Ty. A jedeš pořád naplno, protože „tak se to přece dělá“.

Ve 30 letech:

Děti, domácnost, možná návrat do práce. Tlak být dokonalá máma, partnerka, kuchařka, kamarádka… a k tomu vypadat dobře a nezanedbat manžela. Jedeš na autopilota a večer padáš únavou. Ale kdo se Tě ptá, jak Ti vlastně je?

Ve 40 letech:

Děti větší, možná jsi se začala znovu víc věnovat kariéře. Ale přichází bilancování nad životem – „Jaký život to vlastně žiju?“ I když už někdy máš čas pro sebe, ani nevíš co máš dělat. Už ani nevíš, co máš ráda… 

V 50 a dál:

To, co dávalo smysl tvému životu – děti – je najednou pryč a ty nevíš čím tu prázdnotu zaplnit, protože jsi v tom kolotoči nějak ztratila samu sebe. Máš všechen čas, ale nevíš, co s ním… Ženy se v tomhle věku často starají o rodiče, zároveň se cítí odstrčené… A to může být velmi tenká linie, kde se objeví únavné, tiché vyhoření.

Co s tím?

Prvním krokem je zastavit se. Přiznat si: „Jsem unavená. Vyčerpaná. A ne, není to normální.“ 

Přestat si říkat, že musíš být silná. Nemusíš. Máš právo si odpočinout. Změnit tempo. Začít dávat energii i sobě.

Vyhořet neznamená, že jsi selhala. Znamená to jen, že jsi příliš dlouho byla hrdinkou pro všechny ostatní – a zapomněla sama na sebe. A právě teď je možná čas se znovu nadechnout. A říct si: „JÁ jsem důležitá.“