7 rad jak mít doma sebevědomé dítě

sebevědomé dítě

Sebevědomé dítě – je to na vás.

Rád bych se s vámi podělil o to, jak uchovat dětem radost a budovat jejich přirozené sebevědomí, tak abyste doma měli sebevědomé dítě.

1. Spěte s dítětem v posteli do té doby, dokud bude chtít…

Mnozí rodiče se mě ptají, jestli je vhodné spát s malými dětmi v posteli. A já jim stále dokola odpovídám: “Zeptejte se sami sebe, co vás vede k tomu, abyste děti odložili do postýlky. Přeci není nic přirozenějšího pro bezpečí dítěte, jako když mu zajistíte láskyplnou ochranu nejen ve dne, ale i v noci.”

Když dítě vnímá celým svým tělem teplo šťastné matky anebo i jiné dospělé osoby, může se jí dotýkat a být v její bezprostřední blízkosti. Dítě bude dostatečně klidné, což mu zaručí hluboký a zdravý spánek.

2. Nezapomínejme na to, že chlapec není děvče a děvče není chlapec

I když je běžnou praxí v rodině, škole nebo školce přistupovat k dětem rodově neutrálně, stačí si jen uvědomit, že rodovou rozdílnost uznává i pravopis. Genderové „bláznění“ posledních desetiletí docela změnilo pohled na životní role mužů a žen. Stejně jako pohled na přístup k chlapcům a děvčatům.

Proto svým dětem ukazujte krásu a jedinečnost jejich životní role a nesnažte se z děvčat dělat chlapce a naopak. Právě nejasnost hranic vlastní životní role může vést k psychosomatickým problémům. 

3. Nechvalte děvčata za výkony

Pokud máte děvče, nechvalte ho za výkony, ale neustále mu dávejte najevo, jakou máte radost z toho, že vůbec existuje a můžete být v jeho blízkosti. Pokud totiž děvčata chválíte za výkony, vytvoří si pevný návyk, který jim přikazuje, že mají hodnotu jen tehdy, když jsou v nějaké činnosti výjimečné. Mohou tak být snaživé ve škole nebo sportu, anebo se v nich naopak může vytvořit silná rezignace na všechno, protože nedokážou naplnit očekávání jiných.

Toto schéma způsobuje dětem permanentní napětí, nevyrůstají z nich sebevědomé děti a může opět vést k velkým zdravotním komplikacím. Takže projevujte o děvčata skutečný zájem, věnujte jim pozornost, přirozený obdiv a uznání, protože tím se buduje, rozvíjí a upevňuje jejich sebevědomí.

4. Umožněte malým chlapcům, aby si mohli poměřit síly s druhými v bezpečném prostředí

Podmínkou zdravého vývoje chlapců je zachování přirozené rivality. Chlapci v předškolním věku nedokážou spolupracovat na takové úrovni jako děvčata, a proto mnohé situace řeší chlapeckým šťoucháním, což je ve své podstatě v pořádku.

Aby si chlapci mohli vybudovat přirozené sebevědomí, nesmí se bát fyzického kontaktu s vrstevníky. Proto chlapcům umožněte, aby si mohli mezi sebou změřit síly a schopnosti, ale dohlédněte na to, aby vše probíhalo v rámci přirozené rivality. Pro chlapce jsou vhodné i bojové sporty nebo umění, jako je aikido, řecko-římský zápas, judo apod., kde automaticky získávají sebevědomí postavené na vlastní schopnosti se ubránit.

5. Buďte svým dětem vzorem

Dítě, které důvěřuje svým rodičům, nedělá jen to, co chceme, ale dělá především to, co vidí, že děláme my. Dítě chce být jako ten, komu důvěřuje, proto pokud chceme, aby něco udělalo, buďme mu vždy vzorem. Dítě musí vidět jasný vzor ženy a jejího chování, stejně jako jasný vzor muže a jeho chování.

Absence důvěryhodného vzoru potom v dětech znova vytváří napětí, které může vést k psychosomatickým problémům. Pokud dítě nemá ve svých rodičích jasný vzor, hledá vzory jinde – ve škole, v partě, na tréninku, ve filmu anebo v počítačových hrách.

„Absence důvěryhodného vzoru v dětech vytváří napětí, které může vést k psychosomatickým problémům.”

6. Nikdy děti nesrovnávejte s jinými dětmi

Jak se líbí dospělým ženám, když muži srovnávají jejich kuchařské umění s tchyniným? Jak by se líbilo mužům, kdyby ženy porovnávaly jejich mužnost s předcházejícími muži?

A stejně tak to mají i děti. Dítě nechce být srovnáváno. Každé srovnání bere dítěti vlastní hodnotu a nemůže se z něj stát sebevědomé dítě. Proto se vyhýbejte jakémukoli srovnávání a pracujte vždy s aktuální vlastností daného dítěte, která je vždy jedinečná.

7. Netrestejte své děti, když vám říkají pravdu

Každé dítě je od malička nastaveno říkat pravdivé informace.

Pokud nám dítě řekne, co se mu na nás nelíbí (Ty mě nemáš ráda…), nikdy mu nevysvětlujte, že nemá pravdu, ale snažte se porozumět tomu, proč si to myslí, a případně přemýšlejte nad možnou nápravou.

Pokud se nám dítě přizná, že něco rozbilo, něco vyvedlo, něco udělalo nebo neudělalo, a my ho za to potrestáme (křikem, výčitkou, smutkem, pohlavkem, poučováním…), dítě ztrácí důvěru v nás a logicky začne časem lhát. A jen co dítě začne lhát, automaticky se v něm vytváří vnitřní napětí v důsledku strachu z odhalení, což je důležitý faktor při tvorbě psychosomatických onemocnění.

Proto si s dětmi v takovýchto situacích povídáme, zajímáme se o ně a o to, co prožívají, ukazujeme jim vlastní příklad i možné důsledky jejich chování.

Dítě nikdy netrestejme za pravdivou odpověď a neporovnávejme ho s jinými dětmi. Udělení trestu vede dítě automaticky k návyku lhaní.

“Život je moc krátký na to, prožít ho naštvaní, v nepohodě doma, křiku a následné vině za to, že jsme to nezvládli…a krásně dlouhý na to, prožít ho v radosti.” Vím, že ve výchově dětí od samého počátku nastává mnoho otázek. Rodič si klade otázku čemu věřit? Jaký směr je správný? Pokud vás zajímá, jak vychovat sebevědomé dítě, návody naleznete v Klubu dovychovaných rodičů.

Milan Studnička
Pracuji jako lektor, psycholog. Ve své praxi se věnuji zejména zdravým, životem unaveným lidem, které učím zpátky získat radost ze života a energii, kterou bychom měli všichni mít. Realizoval jsem vzdělávací projekty v organizacích, mezi které patří Vodafone, KPMG, ČSOB, T-Mobile, Geis CZ, ČEZ a desítky dalších. Rovněž spolupracuji s Českým olympijským výborem na školení trenérů, pořádám kurzy o výchově dětí i kurzy o tom, jak dosáhnout životní radosti.
Komentáře