Jak komunikovat s puberťákem?

puberťákem

Před nedávnem jsem během konzultace prožil velmi silnou situaci. Přišla za mnou maminka se svým puberťákem, který byl velmi problematickým oříškem. Ve škole dělal problémy, hodně času trávil u počítače, nebylo na něj spolehnutí, často lhal atd. Maminka měla rozhořčený monolog a chlapec jen seděl s výrazem odporu i hraného nezájmu. Když jsem se ho zeptal, jak situaci vnímá on, sotva začal mluvit, maminka mu skočila do řeči a začala jej doplňovat i kritizovat. Chlapec se jen otráveně podívat na mámu, řekl: „ona to ví všechno líp“, uzavřel se a mlčel.

Důležité je zajímat se o děti.

Z úvodu našeho rozhovoru vyplynulo, že on je podle maminky viník, protože se chová jinak, než by jeho okolí očekávalo. Zeptal jsem se ho, co ho baví. Než stačil něco říct, maminka mi odpověděla, že ho baví počítačové hry. Tak jsem se jí zeptal, jaké hry hraje a ona na to, že ji takové nesmysly absolutně nezajímají. 

Ano, drtivá většina mých klientů, kteří za mnou chodí kvůli problémům s pubertálními dětmi, odsuzují to, čím se jejich děti baví. Položil jsem tedy mamince otázku, jaká činnost ji bytostně naplňuje a ona na to, že je to četba a procházky s pejskem. „A jak byste se cítila, kdyby vaši rodiče s opovržením dávali najevo, že je vaše koníčky absolutně nezajímají a myslí si o nich, že jsou to nesmysly?“ 

Poprvé od začátku našeho setkání se paní zarazila a začala v tichosti přemítat nad tím, co jsem právě řekl. NAjdenou viděla, že vztahZačal jsem se ptát na vztah s manželem, rodinnou atmosféru apod. Najednou z rozhovoru vyplynulo, že jsou doma hádky na každodenním pořádku, manžel je pořád pryč, o děti se téměř nezajímá, na maminku je toho hodně a děti ji neposlouchají. Když jsem se ptal chlapce, jak často si s tátou hrají, povídají, tráví spolu čas, tak se jen kysele usmál, že skoro vůbec. A maminka? „Ta jen uklízí a nadává, že nic neděláme.“ 

Maminka se stáhla. A já si popovídal s jejím puberťákem. Začal jsem se ho postupně ptát, co jej trápí a jak mu je, když se rodiče hádají. Během pár odpovědí se z otráveného puberťáka vyklubal citlivý kluk, který začal popisovat, jak ho trápí každodenní hádky. Jak za to rodiče chvílemi nenávidí. Jak se bojí, kdy zas bude doma křik. Z jeho vyprávění vyplynulo, že si svého otce vůbec neváží a mamka ho podle jeho slov jen kritizuje. Když jsem se ho ptal, jestli má chuť jí pomáhat, řekl, že ani náhodou… 

Registrujte se na náš tematický webinář o komunikaci s puberťákem – “Jak se nezbláznit z puberťáka”.

Nemůžeme vychovávat tam, kde není vztah a důvěra v něm…

Hodně lidí, se kterými se setkávám na kurzech či konzultacích si myslí, že je puberta období, když se prostě s dětmi nedá mluvit. Myslí si, že je normální a běžné, že děti odmlouvají, hádají se nebo naopak nekomunikují. Jenže ono je to všechno úplně jinak. Každý z nás potřebuje nějakou vazbu neboli vztah. Jsme sociální tvorové, kteří chtějí někam patřit, mít jistotu. Bohužel, doba, ve které žijeme, nedává podmínky proto, udržovat vzájemné vztahy a být si vzájemnou oporou v širším okruhu lidí. Proto děti odmalička dáváme do jeslí, školek a škol a vírou, že potřebují vrstevníky, aby se mohli správně socializovat. Nic není vzdálenější pravdě. Děti naopak bytostně potřebují vztah s dospělými, kterým věří, které jsou pro ně vzorem, které chtějí následovat. A pokud se dospělí nechovají tak, aby mohli být pro své děti vzorem, nemohou se divit, že se stanou vzory vrstevníci. 

Do puberty je tento proces mnohdy skrytý, jelikož jsou děti ještě hodně malé a závislé na svých rodičích, ale jakmile přijde puberta, celé nefunkční schéma konečně získá svou tvář a rodiče se chytají za hlavu, co se to s dětmi stalo. 

Takže jak znovu vytvořit důvěru, abyste si vytvořili hezký vztah se svým puberťákem?  

  1. Napište si seznam všeho, co jste jako rodiče ve výchově nezvládli a za všechno se dětem naprosto upřímně omluvte – nastartujete tím proces obnovy důvěry, který je nezbytný pro znovuvzkříšení ztraceného vztahu.
  2. Začněte se skutečně, ale skutečně zajímat o své děti. Zajímejte se o jejich koníčky, jejich touhy, jejich bolesti i jejich postoje. Přestavte si své děti jako někoho, koho neznáte a koho chcete poznat bez jakéhokoli souzení. Upřímný zájem je totiž cesta k obnovení důvěry a vytvoření funkčního vztahu.  
  3. Přestaňte jim říkat, co je dobré a co špatné, přestaňte být kritičtí k jejich rozhodnutím, protože vám v tuto chvíli stejně nevěří a cokoli řeknete, bude odsouzeno k neúspěchu. Pokud se vám nelíbí něco, co vaše dítě dělá, opravdově se zajímejte o to, jak to vnímá ono samo.
  4. Začněte si s dětmi hrát jejich oblíbené hry, sledovat jejich oblíbené seriály, koukat na jejich oblíbené youtubery. Dáváte jim tím najevo, že je uznáváte, že si jich vážíte, že o ně máte zájem. Během pár týdnů se z nezvladatelných fracků opět stanou milé ratolesti, které jsou vděčné za váš čas i zájem. 
  5. Udržujte si životní nadhled a pohodu. Nechoďte domů se špatnou náladou, radujte se ze života a buďte vzorem pro své děti. Není totiž nic cennějšího, než být vzorem pro své dítě, kterému dítě důvěřuje a chce být jako on…

Pokud vás zajímá výchova, mrkněte na náš Klub dovychovaných rodičů.

Milan Studnička
Pracuji jako lektor, psycholog. Ve své praxi se věnuji zejména zdravým, životem unaveným lidem, které učím zpátky získat radost ze života a energii, kterou bychom měli všichni mít. Realizoval jsem vzdělávací projekty v organizacích, mezi které patří Vodafone, KPMG, ČSOB, T-Mobile, Geis CZ, ČEZ a desítky dalších. Rovněž spolupracuji s Českým olympijským výborem na školení trenérů, pořádám kurzy o výchově dětí i kurzy o tom, jak dosáhnout životní radosti.
Komentáře