Život je moc krátký na to ho prožít ve smutku a krásně dlouhý na to ho prožít v radosti

Pokud prožíváme smutek, zlobu, vztek, zášť a řadu dalších negativních emocí, život nám skutečně proteče mezi prsty. Jednou jsem školil skupinu lidí, kteří si stěžovali na to, že je ten život nějak krátký… A mě napadla věta, kterou jsem uvedl tento článek. Pokud prožíváme smutek, zlobu, vztek, zášť a řadu dalších negativních emocí, život nám skutečně proteče mezi prsty. Naopak pokud zvládneme pracovat se svými myšlenkami, porozumíme tomu, jak zvládat své energie, pak zjistíme, že je život úžasně dlouhý na to, abychom si jej užili v plné radosti.

Začněte už dnes pracovat na své radosti.

Obranné mechanismy nás brání před napětím

Na svých kurzech, přednáškách i webinářích zdarma učím, že si každý z nás vybudoval celou škálu obranných mechanismů, kterými se bráníme před napětím. Z krátkodobého hlediska tyto životem naučené reakce pomáhají, ale z dlouhodobého hlediska nám vždy jen ubližují. Ať už nám samotným, anebo lidem kolem nás, čímž se narušují naše vztahy.

Pokusím se ukázat na příkladu.

Představte si skupinu deseti lidí, kteří se baví o problematické situaci. Každý prožívá napětí, ale každý se mu brání po svém, což znamená, že se v prvním spustí obranná reakce a on začne křičet po druhých. Jiný se naopak uzavře do sebe a bude mlčet. Další celou situaci vytěsní do té míry, že téměř nevnímá, co se v místnosti děje. Čtvrtý si přerovná své tužky na stole, aby se uklidnil, pátý bude rezignovaně reagovat, že danou situaci už nemá smysl řešit. Šestý vše zesměšní, sedmý hodí vinu na osmého a osmý začne litovat sám sebe. Devátý se bude snažit všechny uklidnit a nabídne jim svou pomoct… No a desátý? Ten může vše jen pozorovat a v klidu řešit danou situaci, aniž by se mu spustila jakákoli výše zmíněná reakce, jelikož už si nánosy svého životního příběhu v sobě vyřešil.

Důležité je zpracovávat své negativní emoce

A právě toto je smyslem práce sám na sobě. Zbavit se nánosů automatických reakcí, které se nám vytvořily v průběhu našeho života díky našim rodičům, učitelům, spolužákům, společnosti… Všechny bolestivé zážitky, které nás ovlivnily do té míry, že reagujeme podrážděně i tehdy, když nám nehrozí ani ohrožení života, ani ohrožení života našich blízkých. Jenže jak na to? Jak odstranit následky našeho životního příběhu, který vytváří všechno to napětí, které nás celoživotně provází? Jak odstranit naše strachy, které se vytvářely v průběhu dětství, jak pracovat s naším vztekem, který je jen odezvou na bolesti, které jsme prožili a prožíváme. Jak odstranit smutek? Cožpak není hezčí prožít život v radosti, než v ustavičném napětí způsobovaném naší vlastní myslí? Může to na první pohled vypadat jako gordický uzel. Pořádně nevíte, kde a s čím začít. Mám nejdřív začít ostatním nastavovat správně hranice, nebo řešit děti a vztahy? Proto je třeba začít u sebe. Pokud vás zajímá, jak na to, mrkněte na naše stránky, rádi vám s tím pomůžeme.