O rozvodu manželství rozhoduje soud na návrh jednoho z manželů. Pokud se rozhodnete pro nesporný rozvod, budete potřebovat kromě Návrhu na rozvod manželství ještě tyto 2 dokumenty:
Spolu s návrhem na rozvod je v obou typech rozvodu třeba prvně podat soudu Návrh na schválení dohody rodičů o úpravě poměrů k nezletilým dětem. V případně nesporného rozvodu lze tento návrh podat současně s návrhem na rozvod.
Doporučuji i v případě nesporného rozvodu vyhledat advokáta minimálně na jednu konzultaci a za účelem sepsání dohod. Mnohdy různé volně dostupné vzory či kolující materiály nejsou zcela dostačující a jejich úprava pak proces zbytečně zdržuje. Bývá v nich i řada chyb, což je velmi rizikové zvlášť, pokud se např. vypořádávají společné nemovitosti a takové dohody pak musí být vkladovány do katastru nemovitostí. Mnozí advokáti již velkou část služeb dokážou poskytnout z části on-line, čímž ušetříte čas i náklady.
Jako přílohu k návrhu na rozvod je třeba dodat rodné listy nezletilých dětí a oddací list. Návrh na rozvod se podává místně příslušnému soudu (soud posledního společného bydliště manželů, pokud tam bydlí stále alespoň jeden z nich, popř. pokud tomu tak není, řeší se příslušnost v souladu se zákonem dalšími postupy).
Pokud máte nezletilé děti, čekají Vás minimálně dvě soudní jednání. Jedno týkající se úpravy poměrů k nezletilým dětem, druhé samotné jednání o rozvodu. Délka od podání návrhu k pravomocnému rozsudku bývá různá. Záleží na místě soudu, roční době (např. v létě jednání bývají omezeně) a vytíženosti soudu. Zpravidla se pohybuje kolem půl roku, v případě rozvodu nesporného. V případě sporu nelze délku přesně odhadnout, neboť závisí na mnoha faktorech u konkrétního případu (děti, majetek, popírání rozvod atd.)
Nesporný rozvod můžete zvládnout v řádech tisíců. Sporný rozvod se může dostat od desítek tisíc korun po stovky tisíc korun… emoční újma je bohužel daleko vyšší.
Doporučuji klientům, aby si před každým rozhodnutím položili otázku: Jednám z pozice ega, svého zájmu / strachu nebo zájmů dítěte? A také parafrází ze známých Pelíšků: „Komu tím prospějete?“
Pokud nejste schopni se dohodnout hned na počátku, ale naději vidíte, lze řízení zahájit podáním návrhu na rozvod. Dohodu o vypořádání SJM soudu pak předložíte do prvního jednání. (pozn. o dětech musí být rozhodnuto, jinak žádné první jednání ve věci rozvodu nebude nařízeno)
Soud má povinnost ještě před zahájením řízení o rozvod pokusit se o smír účastníků. V praxi to znamená, že soudce na začátku prvního jednání vyzve oba manžele, aby zvážili, zda rozvod je jediným možným východiskem současné krize jejich manželství. Vyzve účastníky ke kompromisu nebo ke konzultaci s odborníky, psychology, případně psychiatry či mediátorem. Z tohoto důvodu nelze manžele rozvést bez jejich osobní účasti při jednání, a to i když podepsali dohodu. Je ovšem lépe učinit příčinu rozvratu manželství nespornou, aby se řízení neprotahovalo. V takovém případě se soud zpravidla omezí na otázku, zda manželé činí příčinu rozvratu nespornou a spokojí se souhlasnou odpovědí. Tím „výslech“ účastníků skončí (někdy se v praxi výjimečně děje, že soud k výslovné žádosti obou manželů na osobním setkání netrvá, pokud oba s rozvodem zcela souhlasí).
Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Berte to v úvahu např. při stanovení výše výživného.
Mediace je forma mimosoudního řešení sporu za účasti 3. nezávislé osoby (mediátora), která podporuje komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohla dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.(1)
Tento způsob řešení sporu doporučuji klientům ve chvíli, kdy jsou mediaci nakloněni oba dva. Vzhledem k tomu, že obvykle, je – li k mediaci (ostatně I k čemukoli jinému) jeden z páru donucen, výsledky nebývají dobré, ač úmysl byl sebelepší. V řadě případů ovšem setkání s mediátorem nařídí účastníkům i soud sám.
V případě, že jeden z manželů odmítá spolupracovat, doporučuji návštěvu advokáta, psychologa nebo jiného terapeuta pouze tomu z manželů, který s touto pomocí nemá problém. I návštěva pouze jednoho z manželů mívá velmi dobrý efekt.
Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
Více o autorce článku Lence Trkalové naleznete zde. Můžete si také přečíst článek Rozvod a rozchod – Rozhodnutí a co dál nebo Rozvod a rozchod – jak postupovat.